Valašské tradice - zapalování svatojánských ohňů

Hic est Vallachorum terra, tady je Valašsko

Valašsko je krajem plných mýtů a legend, krajem stále živých a neopakovatelných lidových tradic, jejichž kořeny se ztrácejí v dávnověku.

Poutník po nejzáhadnějším regionu Moravy by měl nejprve vědět, že valaška není jenom sekyrka, ale také plemeno ovcí a vlastně každá obyvatelka této oblasti, a že slivovice není pouze pálenka, ale především kouzelný nápoj, který obyvatele hor na nejvýchodnější straně České republiky stmeluje, léčí tělesné neduhy a otevírá jejich srdce.

Kdo jsou, nebo byli Valaši, kteří se před stovkami let objevili v Beskydech a Javorníkách? Byli to nomádi a pastevci ovčích stád, putující z území starověké Thrácie, dnešního Rumunska, po celém Karpatském oblouku. Století za stoletím postupně osidlovali neobydlené vrcholky hor. Od 14. do 17. stol. tak doputovali na Moravu, kterou podle historických pramenů zkolonizovali na valašském právu hned dvakrát. Tady ale také jejich pouť napříč věky a Karpaty skončila. Jejich původní obživa zmizela s nástupem průmyslové revoluce do zapomnění. Ale v myslích a naturelu zdejších obyvatel, v písních i specifických tradicích přežívá odkaz starověkých nomádů putujících se svými stády za novými pastvinami dodnes.

Valaši jsou na svůj původ patřičně hrdí. Vždyť podle legend, které si v rodinách předávají z generace na generaci, to byli právě oni, kdo jako první poklekli u jeslí narozeného Ježíška. Však také dodnes s hrdostí i dojetím o Vánocích zpívají Pásli ovce Valaši při betlémském salaši

Kolem lidových písniček, které přinášejí radost i poučení, se vlastně točí celý valašský rok, který tradičně začínal v květnu rituálním vyháněním ovcí na pastvu (velký redyk). Tuto i další tradice si Valaši připomínají především v areálech Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které se postupem času stalo jakousi „mekkou“ milovníků všeho valašského. Tradice obyvatel Valašska připomíná také Karlovské muzeum ve Velkých Karlovcích nebo Památník Antonína Strnadla v Novém Hrozenkově. Snad každý zná neoficiální hymnu celé oblasti My sme Valaši jedna rodina, jež vlastně vyjadřuje to, co je pro obyvatele tohoto krásného regionu vlastní – pospolitost.

Moravské Valašsko je ale především místem, kde prastaré tradice ožívají znovu a znovu bez zásahů etnografů. Na Hornolidečsku a Valašskokloboucku se ve všech vesnicích v týdnu kolem svátku sv. Mikuláše objevují v ulicích postavy čertů oděných do kůží z beranů a ježků opásaných zvonci, společně s maskami smrtí, koníků, židů a dalších postav. Doprovázejí sv. Mikuláše, který tu pekelnou chásku jen zlehka kočíruje, aby děti příliš nevystrašila…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2021

Valašské tradice
Shopping Cart