Když se francouzská spisovatelka George Sandová a její přítel, polský hudební skladatel a klavírista Fryderyk Chopin, objevili roku 1838 v poklidné Valldemosse, vzbudili nejprve zvědavost a úžas, které brzy vyústily v pohoršení. Žena v kalhotách pokuřující doutníky konzervativní venkovany pobuřovala, nemluvě o tom, že už se vůbec nedokázali smířit s tím, že dvojice bydlí společně, aniž je sezdána. Ani bledý, neustále pokašlávající Chopin si tehdy nezískal jejich přízeň.
Slavná dvojice si zvolila Valldemossu, vesnici rozkládající se na úbočích pohoří Serra de Tramuntana, kvůli horskému vzduchu, který měl nemocnému Chopinovi ulevit. Měli jaksepatří smůlu, protože ony čtyři zimní měsíce na přelomu let 1838–1839 byly neobvykle deštivé a nevlídné. Oni sami se v dopisech přátelům přiznali, že to byla jedna z nejhorších epizod v jejich životě. V knize Zima na Mallorce, kterou tu George Sandová napsala (byla přeložena do mnoha jazyků, česká verze bohužel chybí), nenechala autorka na místních obyvatelích nit suchou, urážka stíhá urážku, a servítky si ve své korespondenci nebral ani Chopin. Přesto se tato milenecká dvojice stala základním pilířem pro rozvoj cestovního ruchu v obci. Ještěže oba alespoň chválili zdejší krajinu a Chopin tu napsal několik svých slavných skladeb.
Historie Valldemossy spadá do počátku 14. stol., kdy tu král Jaime II. Mallorský dal postavit palác pro svého astmatického syna Sanxa. V roce 1399 dostali královské sídlo darem kartuziánští mniši, kteří ho přebudovali na klášter – Real Cartuja de Valldemossa – a postupně přizpůsobovali svým potřebám. Do největších rozšiřování se pustili v roce 1717, kdy na místě původního nedochovaného kostela začali stavět barokní chrám a budovat prostorné cely, některé o více místnostech. Dokončení projektu však zabránila konfiskace církevního majetku v roce 1835 a jeho rozprodej po částech do soukromých rukou.
Pouhé tři roky poté se v klášterním areálu ubytovala už zmíněná, na místní poměry extravagantní dvojice. Její pobyt vzbuzuje vášně i dnes. Oč tu vlastně běží? Údajně o klamání turistů, kteří do Valldemossy přijíždějí, aby na vlastní oči spatřili cely číslo dvě a čtyři. Každá patří jiné rodině, každá tvrdí, že právě v té jejich slavná dvojice bydlela. Kde je pravda a na kterém klavíru si Chopin přehrával své skladby? Soud svým výrokem z ledna 2011 po letech sporů na základě starých fotografií, nejrůznější dokumentace, stáří klavírů a celé řady dalších důkazů určil, že dvojice obývala celu číslo čtyři, a nařídil odstranit z dvojky nepravý klavír a nerozšiřovat žádné mystifikující propagační materiály. Je tu však ještě odvolání, takže kdožví, jak celý spor nakonec dopadne.
I když Chopin a Sandová jsou bezesporu největším magnetem zdejšího areálu, nabízí klášter mnohem více zajímavostí, třeba starou lékárnu s regály zaplněnými bohatě zdobenými majolikovými dózami, nejrůznějšími lahvičkami a malovanými dřevěnými skříňkami, která sloužila místním až do 20. stol., nebo tzv. převorskou celu sestávající z prostorných pokojů a se vstupem do zahrady, odkud je nádherný výhled do krajiny.
Okouzlující je i samotná Valldemossa se svými kamennými domky, uličkami z kopce a do kopce a další dominantou, gotickým kostelem sv. Bartoloměje na půvabném náměstíčku.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mallorca