Ve čtvrti objevů

Belém vůbec nevypadá jako okrajová čtvrť. Městská zástavba pokračuje i za ním plynule dál k západu podél ústí Teja a snad jen místní vědí, že za Belémem už není Lisabon, nýbrž Oeiras, jiná z celkem devíti samosprávných obcí skládajících dohromady Grande Lisboa, Velký Lisabon. Lodě tu dnes zastupují hlavně malé jachty, které tu mají svá kotviště, ale vůbec to nevadí. Era dos Descobrimentos, věk objevů, tu dýchá z většiny památek, byť třeba i daleko mladších, jež samy o sobě nejslavnější období portugalských dějin nepamatují. Typickým příkladem je Památník objevů, který se dá snadno označit za romantizující kvintesenci portugalského objevitelského (a dobyvatelského) snažení. Odhalen byl při velkolepém ceremoniálu v roce 1960 k 500. výročí úmrtí Jindřicha Mořeplavce. Jeho trochu menší první verze ale vznikla již o 20 let dříve při příležitosti výstavy Portugalský svět, kterou chtěl Salazarův Nový stát navázat na tradice světových výstav. Stylizovaná lodní příď, úplně na špičce stojí Jindřich Mořeplavec zahleděný do vod Teja, v rukou model nau. A za ním, po obou stranách kamenného plachtoví, 32 postav nějak spojených s věkem objevů. Král Afonso V., svatý princ Fernando, nešťastný mladší bratr Jindřicha Mořeplavce, který zemřel v marockém zajetí, kapitáni a objevitelé Vasco da Gama, Fernão de Magalhães, Bartolomeu Dias, Diogo Cão či Pedro Álvares Cabral, abychom jmenovali jen ty nejslavnější, umělci – básník Luís Vaz de Camões nebo malíř Nuno Gonçalves, historikové, kartografové, dobyvatelé jako Afonso de Albuquerque nebo António de Abreu a samozřejmě misionáři, mezi nimiž nemůže chybět nejslavnější z nich, byť původu neportugalského, sv. František Xaver, ale také Henrique de Coimbra či Gonçalo de Carvalho…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2014