Ve znamení cisterciácké čistoty

Na přelomu 1. a 2. tisíciletí se stalo Burgundsko kolébkou dvou reformních řeholních hnutí, jež se poté rozšířila do celé západní Evropy. K pravidlům mnišského života založeného na spojení modliteb a práce, jak je v 6. století vypracoval Benedikt z Nursie, se nejprve přihlásilo opatství v Cluny, založené roku 910. Když rozmach nejprestižnějšího řádu středověku dosáhl vrcholu, poznamenaného již hromaděním bohatství, odešla od benediktinského řádu skupina mnichů, kteří život v přepychu odmítali. V roce 1098 založili nedaleko Dijonu klášter, jenž podle milníku staré římské cesty pojmenovali Cistercium, francouzsky Citeaux.
Cisterciácký řád se zaměřil na návrat k původnímu duchu klášterní čistoty. Nejvíce se o to přičinil mladý burgundský šlechtic Bernard, kanonizovaný již 21 let po smrti. Charizmatický mnich, který přišel do Citaux v roce 1112, se za krátký čas vypracoval ve vůdčí osobnost cisterciáků a přispěl k rozšíření řádu v celé Evropě. Již v roce 1115 vzniká jeho zásluhou klášter na hranicích Burgundska a Champagne v Clairvaux. V roce 1118 přichází v doprovodu 12 mnichů do Chatillon-sur-Seine, kde zakládá poustevnu. Když zjistil, že mniši, jež tam zanechal, přilákali do řádu tolik nových přívrženců, že poustevna už nestačí, přesunul se s nimi dál do údolí, kde založili opatství Fontenay….

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2004

Shopping Cart