Vergina a Pella jsou archeologické lokality v řecké Makedonii, spojené s počátky dynastie makedonských vladařů, která zejména ve 4. stol. př. n. l. ovlivnila politický i kulturní vývoj jižní Evropy a Blízkého Východu, především v osobě krále Filipa II. a jeho syna Alexandra, jednoho z nejslavnějších vojevůdců všech dob.

Vergina, ležící asi 80 km západně od Soluně, je docela obyčejná řecká vesnice pod nevýrazným pásmem pahorků uzavírajících rozsáhlou planinu, jež kdysi bývala Thermajským
zálivem. Na první pohled nic zvláštního – domky a modernější vilky s nízkými střechami v pečlivě zavlažovaných zahrádkách, pár krámků a hospůdek, kiosky s pohlednicemi a k tomu i nějaký ten hotýlek. Přestože tu první vykopávky proběhly už v roce 1855 a archeologický průzkum vesnice a jejího okolí trvá již od sklonku 30. let minulého století, nejde o lokalitu příliš známou.

Problém byl v tom, že Vergina byla vždy jen jednou z desítek podobných lokalit, která při celkem rutinní práci odkrývající rok co rok v Řecku další a další drobné památky nijak nevybočovala z řady. Přitom šlo především o hrobky, jaké se porůznu nacházely i na dalších místech Makedonie. Bývaly zakládány jako jednoduché podzemní chrámy o jedné „cele“ s předsíní a okázale vyzdobeným průčelím, opatřeným iluzivními „řeckými“ sloupovými portiky. Materiálem byl, jako obvykle, mramor, ale někdy byla průčelí ozdobena i nádhernými malbami. Po uložení ostatků bývaly hrobky se vším všudy završeny hliněným násypem ve tvaru obvyklé mohyly, který měl mrtvým zajišťovat věčný klid i ochranu proti nenechavcům.

Vědělo se, že zdejší hrobky vesměs pocházejí zhruba ze 4. a 3. stol. př. n. l., kdy Makedonie, sama teprve na úsvitu svých vlastních dějin, vstřebávala kulturní podněty vyspělejších částí Řecka, ale nic bližšího o nich nebylo známo. Překvapení přišlo až v roce 1977. Tehdy archeologové otevřeli dvě hrobky přímo uprostřed vesnice a prof. Andronikos,
vedoucí týmu, zde k úžasu celého odborného světa odhalil pohřební komory, které více než 2000 let kupodivu unikaly pozornosti zlodějů i samozvaných „archeologů“ a zachovaly se i s původní výbavou zemřelých na poslední cestu. Ta byla v tomto případě naprosto mimořádná.

Už díky předchozím nálezům se o Vergině dalo předpokládat, že nebyla pouze pohřebištěm, ale též místem staršího osídlení. Ba co více, mohutné rozvaliny staveb na terase nad vesnicí dávaly tušit existenci jakéhosi významného sídla či přímo „paláce“. Pochopitelně se tu nabízela i souvislost s makedonskou králo…

Úplné znění článku naleznete zde