Modena, jedno z nejstarších italských měst a kdysi hlavní město samostatného vévodství si většinou spojujeme s výrobou automobilů značek Ferrari a Maserati a se slavnou Ferrariho výstavní síní od Jana Kaplického, zatímco obdivovatelům dvorského umění Karla IV. se vybaví též práce malíře, známého pod jménem Tomaso da Modena.
Původně etruskou osadu Mutina učinili Římané roku 183 př. n. l. jedním z opěrných bodů na silnici Via Aemilia, což je dosud patrné na půdorysu města, jehož středem procházela. Strategický význam si Modena podržela i později. Bývala významnou oporou Langobardů a Franků, od 10. stol. byla pod vládou hrabat z Canossy a ve 12. stol. se stala svobodným, hospodářsky prosperujícím městem. Už v roce 1175 zde byla založena univerzita a za bojů o investituru byla Modena dokonce jednou z rezidencí císaře Fridricha II. Štaufského.
Nezávislost si Modena udržela jen do roku 1289, kdy se dostala pod vládu mladší italské větve rodu Este, pod nímž později nabyla statusu vévodství, a když v roce 1598 Estenští ztratili Ferraru, stala se Modena dokonce jejich sídelním městem, a to až do Napoleonovy invaze v roce 1796. Poslední vévoda z italské linie rodu Este zemřel v exilu v roce 1803, po porážce Napoleona vládla v Modeně vedlejší větev habsbursko-lotrinské dynastie, tzv. Rakouští-Este, jejímž zakladatelem byl syn Marie Terezie Ferdinand Karel, který se oženil s dědičkou Modenského vévodství, Marií Beatricí dʼEste. V roce 1860 se Modena připojila k sjednocené Itálii, zatímco estenský soukromý majetek i s titulem zdědil budoucí habsburský korunní princ František Ferdinand a část cenných sbírek (včetně slavné zbrojnice) dal převézt na Konopiště.
Modena se může pochlubit velkým množstvím zajímavých památek, z nichž bylo několik v roce 1997 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Především je to katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Geminiana, zjednodušeně dóm (Duomo), založená legendární hraběnkou Matyldou Toskánskou roku 1099 a představující jeden z nejhezčích příkladů románské architektury v Itálii. Autorem plánů byl lombardský architekt Lanfranc, ale stavbu dokončili až ve 13. stol. maestri campionesi, kameníci z městečka Campione u Luganského jezera (dnes italská exkláva zcela obklopená územím švýcarského kantonu Ticino). Nebyli to však kameníci ledajací. Jako obratní stavitelé, sochaři a dekoratéři byli uznávanými mistry v celé severní Itálii, kde soupeřili s tzv. komasky, tedy maestri comacini od Komského jezera. A v Modeně rozhodně nezklamali, když postavili dílo obdivuhodné vyvážeností svých proporcí, opatřené nadto i bohatou sochařskou výzdobou.
Většinu výzdoby chrámu vytvořil počátkem 12. stol. lombardský sochař Wiligelmo. Jeho dílem je mramorový střední portál hlavního průčelí, doprovázený „strašlivými“ (pro nás spíše legračními) lvy nesoucími baldachýn a doplněný krásnou rozetou nad portálem. Reliéfy na ostění portálu, nesoucí dokonce Wiligelmovu signaturu, líčí stvoření světa, historii Adama a Evy a další starozákonní příběhy. Wiligelmo vytvořil i výzdobu jižního a severního portálu a podle všeho byl i autorem literár…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Emilia-Romagna