Pýchou Rhétské dráhy jsou některé z nejfotografovanějších železničních viaduktů světa. Rhétská dráha využívá 624 mostů, které dohromady tvoří 4 % z celkové délky jejích tratí. Ty nejpůsobivější stavby si teď představíme.
Člověk může stanout v úžasu před mnohými technickými díly. Viadukty tyčící se nad hlubokými údolími, překonávající strže a další záludnosti divokého horského terénu patří k nejatraktivnějším, ale obdiv si zaslouží třeba i některé tunely.
Nejslavnější: Landwasser
Stavba z roku 1902 se stala ikonou celé Rhétské dráhy. Čím si takovou pozornost (a v roce 2008 také zápis na seznam Světového dědictví UNESCO) zasloužil? Švýcaři rádi a pyšně dávají k dobru dobovou technickou specialitu – výstavbu hlavních pilířů viaduktu nad řekou bez pomoci lešení, což byl tehdy velmi neobvyklý postup. Kvůli hrozbě povodní na alpské bystřině Landwasser se stavělo tak, že dělníci postupně obezdívali kovovou věž, dokud nedosáhli konečné výšky 65 m nad hladinou. Na vrcholku byl vztyčen jeřáb, s jehož pomocí pak vyzdívali oblouky.
A právě ty jsou dnes motivem k fotografickým loktovým strkanicím u oken na palubách vlaků, které po viaduktu přejíždějí záměrně pomaleji – právě s ohledem na fotografující osazenstvo. Jen 136 m dlouhý viadukt se totiž poměrně ostrým obloukem o poloměru 100 m stáčí vysoko nad říčkou rovnou do skalního tunelu, který ho dělí od nádraží a obce Filisur. Ze stanice k viaduktu jezdí nejen vlaky, ale vzhledem k ohromné popularitě stavby jsou tu vyznačené i pěší stezky na „šotoušská“ vyhlídková stanoviště určená pro lovce železničních snímků z nadhledu.
Ohromným místním šlágrem je silniční vláček, který několikrát za den jezdí od nádraží po filisurských uličkách a polních cestách až pod viadukt. Je to tak populární výletnické místo, že dole u Landwasseru zřídili ke komfortnímu pozorování vlaků nahoře na mostě veřejné grilovací stanoviště i s nachystaným dřívím, a dokonce tam funguje v sezoně i stánek s občerstvením – jak tekutým, tak něčím k zakousnutí.
A kdo se chce protáhnout, může odtud vyrazit pěšky proti proudu Landwasseru ještě k dalšímu viaduktu u zastávky Davos-Wiesen, výšlap jedním směrem zabere asi dvě hodiny. Zajímavostí tohoto viaduktu je pěší ochoz, veřejně přístupný turistům – to je (nejen) ve Švýcarsku rarita. Zpátky do Filisuru se lze z Wiesenu vrátit za pár minut vlakem, který jezdí každou hodinu, v sezoně tu dokonce dvakrát denně pendluje historická souprava, s trochou štěstí bude tažená historickou lokomotivou zvanou Krokodýl.
Nejobdivovanější: Brusio
Je to trochu z ruky, vlastně až u švýcarsko-italské hranice hluboko v údolí Poschiavo, ale i tak si kruhový viadukt pod nádražíčkem Brusio nechá ujít málokterý vlakový výletník. Ostatně pro pasažéry Bernina Expressu to bývá hlavní cíl dvouhodinové výpravy ze Svatého Mořice do italského Tirana.
Kdyby tady byl vlak jen o kousek delší, mohl by docela dobře podjet sám sebe. Ovšem řazení dlouhých souprav na téhle trati zároveň vylučují její sklonové poměry: bez ozubnice tu koleje v některých úsecích klesají či stoupají pod úhlem až 70 ‰, takže běžná souprava tady vozí plus minus pět vagonů.
Brusijský viadukt má devět oblouků a měří ve skutečnosti jen 110 m, zbytek poměrně dlouhé a výjimečně fotogenické kolejové spirály o poloměru pouhých 70 m na úpatí ukrutně ostrého svahu je zasazen přímo do terénu. Pikantní je zemědělské využití plochy uprostřed kruhu, kam místní farmář často vyhání na pastvu krávy.
Ze zastávky Brusio se dá k viaduktu seběhnout z kopce asi za 15 minut, a když už tam půjdete, všimněte si kamenných „bobků“ v okolí viaduktu – jsou to obdivuhodné staleté farmářské lednice. Některé jsou otevřené, a jakmile se přiblížíte ke dveřím, pocítíte, kterak z útrob díky důmyslné konstrukce i v parném létě kontinuálně vane ledový vzduch. Místní hospodáři toho pochopitelně využívají, a tak většina těchto staveb schraňuje jejich zásoby uzamčené na petlici.
Langwieský viadukt
Nejdelší: Langwies
Alpskou říčku Plessur kousek pod Arosou překračuje nejdelší viadukt v celé síti Rhétské dráhy. Langwieský viadukt, nesoucí jméno nejbližšího nádražíčka, měří 284 m. Konstrukce z roku 1914 se na první pohled liší od mnoha kamenných obloukových viaduktů, které jsou na Rhétské dráze k vidění leckde jinde. Langwieský viadukt se stal prvním betonovým mostem svého druhu na světě a v rámci Rhétské dráhy je s rozpětím hlavního oblouku 100 m dodnes největší svého druhu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. Rhétská dráha