Další hra "Hernani" zase rozdělila tehdejší umělecký svět na dva nesmiřitelné tábory autorových příznivců a odpůrců. Nicméně okouzlila a inspirovala Verdiho k opeře "Ernani". O pár let později zhudebnil tentýž autor pod názvem "Rigoletto" i další Hugovo drama "Král se baví" o renesančním panovníku Františku I.
Za "Chrám Matky Boží v Paříži" byl Hugo roku 1841 přijat do Académie franćaise. Sice až na čtvrtý pokus, ale co je to proti Emilu Zolovi, který se marně snažil 24x a na pomyslný Olymp vstoupil teprve post mortem!
Roku 1845 byl V. Hugo králem Ludvíkem Filipem povýšen do šlechtického stavu. Revolucí o tři léta později však vzalo jeho původně royalistické smýšlení za své. Do parlamentu sice vstoupil ještě jako bonapartistický poslanec, s Napoleonovým synovcem v roli prezidenta byl však brzo na kordy a jako císaře Napoleona III. jej už kritizoval tak vehementně, že mu to vyneslo dlouholetý exil – nejprve v Belgii, později na britském ostrově Guernsey. Tam napsal svůj skvělý román Les misérables (Bídníci či Ubožáci) i kousavou satiru Napoleon Malý…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/20003

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz