Spisovatel Bahr už koncem 80. let nové budovy na Okružní třídě nemilosrdně kritizoval. „Když přijdeme na Ringstrasse, jako bychom se ocitli na nějakém laciném karnevalu. Všechno se tady převléklo za něco jiného, všechny budovy si nasadily škrabošky… Copak žijeme v renesanci nebo baroku?“ Život se změnil, a proto se musí změnit i domy, kde lidé žijí, pracují a baví se, upozorňoval ve svém časopiseckém příspěvku a také požadoval, aby nové domy vyjadřovaly nový dobový vkus a nové činy. Ale tyto názory se zatím jen probíraly ve slavné kavárně Griensteidl mezi spisovateli, kteří se tady pravidelně scházeli, nebo mezi výtvarníky v Domě umělců. Právě v tomto sídle Spolku výtvarných umělců, Künstlerhausu, který si nechali postavit v podobě renesančního paláce, bylo už od roku 1868 středisko konzervativních architektů a výtvarníků. A ti přísně dbali na udržení pompéznosti budov, které stále ještě na Ringstrasse vyrůstaly, i na dodržování akademických pravidel v malbě i sochařství. Ve spolku však také byli mladí ambiciózní umělci, kteří jednak neměli takový přístup k lukrativním zakázkám, jednak se jim nelíbil umělecký diktát starší generace. Navíc cítili jako Bahr, že „nový čas chce nové činy“. Jejich rebelie vyvrcholila roku 1897 „secesí“, což latinsky doslova znamená hromadné vystoupení z nějaké společnosti, odštěpení…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2004
Další informace o Rakousku naleznet zde: http://www.sopka.cz