K nejfotografovanějším sceneriím na Kubě patří údolí Viñales v provincii Pinar del Río na západě ostrova. Nevelká krasová oblast o rozloze 132 km2 je poseta malebnými vápencovými kopci a zároveň představuje cennou kulturní krajinu, kde se zejména při pěstování tabáku stále používají tradiční techniky a postupy a kde se stále udržují bohaté lidové tradice v architektuře, řemeslech i hudbě.
Na počátku byla mocná souvislá lavice vápenců, nejspíš korálového původu. Ta byla zdvižena nad úroveň moře a porušena sítí svislých puklin, od nichž se šířila eroze a vznikaly izolované bochníky, podobně jako v pískovcích České křídové tabule. Jenže ve vápencích se uplatňuje i zkrasovění, a tak byly vzniklé bochníky napříč prohlodány jeskyněmi a komíny s povrchovými závrty. Eroze tak mohla pokračovat mnohem rychleji. Nakonec vznikla pohádková krajina izolovaných bochníkovitých kopců zvaných mogoty, oddělených buď mořem, jako v jižní Číně nebo poblíž severovietnamského Ha Longu, nebo pevnou zemí, jak je tomu právě na západě Kuby v pohoří Sierra de los Organos. Česky takové formaci říkáme kuželový kras. Od roku 1978 jsou mogoty kolem Viñales národní přírodní památkou a v roce 1999 bylo údolí Viñales dokonce zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Stěny mogotů jsou velmi příkré, porostlé neprostupnou vegetací, mnohé jejich vrcholky prakticky nedostupné. Není divu, že se mnozí prostí Kubánci domnívají, že nahoře sídlí yetti, bigfoot nebo nějaký podobný legendární primát. Prostor mezi jednotlivými mogoty zaplňují úhledná políčka tabáku, v některých stodolách z palmového listí lze spatřit, jak se ručně kroutí domácí doutníky. Půda, na které se tabáku tak dobře daří, je červená, odborně se jí říká terra rosa. K jejímu vzniku stačí i stopové množství příměsi železa v jinak bílých vápencích.
Mogoty jsou provrtány skrz naskrz jeskyněmi, kvůli nimž jednou v daleké budoucnosti nakonec zmizí. Dvě z nich jsou ve viñaleském údolí zpřístupněny. V jeskyni Sv. Michala (Cueva de San Miguel) se projdete suchou nohou, v jeskyni Indiána (Cueva del Indio) pojedete lodičkou po ponorné řece. Loďky jsou přísně střeženy, protože před lety se na jedné, která odtud pocházela, podařilo několika Kubáncům utéct na Floridu. Stojí za to zatoulat se i dál mimo chráněné území. Můžete tak třeba najít mogot Pica Pica, skrývající uvnitř slepé oválné údolí s tabákovým políčkem. Z obou protilehlých stran se tam vstupuje jeskyněmi (nutné světlo!) a domorodci si tudy krátí cestu.
Nejkrásnější výhled na viñaleské mogoty je shora od hotelu Los Jazmines; pod jménem hotel Bella Vista ho známe z televizního seriálu o majoru Zemanovi. Mogoty lze pozorovat i z plaveckého bazénu před hotelem. Místo je to kouzelné, a tak se nelze divit, že sem míří četné svatební páry. Ale k návštěvě Mural prehistórico („prehistorické nástěnky“) se zlákat nenechte – jde o kýčovitě pomalovanou skalní stěnu o ploše 21 500 m2, natřenou v 60. letech 20. stol. modrou barvou, na níž jsou červeně vymalováni vymřelí tvorové.
Další články z vydání o Kubě naleznete zde