Viñaleské mogoty

Na počátku byla mocná souvislá lavice vápenců, nejspíš korálového původu. Ta byla zdvižena nad úroveň moře a porušena sítí svislých puklin, od nichž se šířila eroze a vznikaly izolované bochníky, podobně jako v pískovcích České křídové tabule. Jenže ve vápencích se uplatňuje i zkrasovění, a tak byly vzniklé bochníky napříč prohlodány jeskyněmi a komíny s povrchovými závrty. Eroze tak mohla pokračovat mnohem rychleji. Nakonec vznikla pohádková krajina izolovaných bochníkovitých kopců zvaných mogoty, oddělených buď mořem, jako v jižní Číně nebo poblíž severovietnamského Ha Longu, nebo pevnou zemí, jak je tomu právě na západě Kuby v pohoří Sierra de los Organos. Česky takové formaci říkáme kuželový kras. Od roku 1978 jsou mogoty kolem Viñales národní přírodní památkou a v roce 1999 bylo údolí Viñales dokonce zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Stěny mogotů jsou velmi příkré, porostlé neprostupnou vegetací, mnohé jejich vrcholky prakticky nedostupné. Není divu, že se mnozí prostí Kubánci domnívají, že nahoře sídlí yetti, bigfoot nebo nějaký podobný legendární primát. Prostor mezi jednotlivými mogoty zaplňují úhledná políčka tabáku, v některých stodolách z palmového listí lze spatřit, jak se ručně kroutí domácí doutníky. Půda, na které se tabáku tak dobře daří, je červená, odborně se jí říká terra rosa. K jejímu vzniku stačí i stopové množství příměsi železa v jinak bílých vápencích…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2017