Tropické slunce rozsvěcuje oranžové hábity buddhistických mnichů, kteří se rojí z chrámů, aby v ulicích vybrali almužnu a dary pro své nespočetné svatyně. Stejné slunce ovšem kouzlí v uličkách Patpongu blýskavé ohníčky na cetkách zdobících zcela jiná roucha – šatičky tisíců dívek, masérek a hostesek, které po noční "práci" opouštějí své světské svatyně, tolerovaná doupata erotismu, jímž je Bangkok doslova prošpikován. Mniši a ženy se potkávají, ale neberou se navzájem na vědomí. A přitom Buddhovi kněží a kněžky lásky představují dvě strany téže mince, dvě tváře dnešního Thajska. A navíc jsou v podivuhodné početné rovnováze: království má na půl milionu bonzů, ale také téměř na chlup stejně prostitutek.
Především tolerance
Buddhistické Thajsko, jehož tvar na mapě bývá přirovnáván k hlavě slona s chobotem protaženým na jih, dnes bezesporu patří mezi turisticky nejpřitažlivější státy světa. Země bílého slona, nebo také Země úsměvů, jak je charakterizována pro pohostinnost svých obyvatel, nabízí nejen mořské pláže s bílým pískem, starobylou kulturu, exotickou přírodu a rozbujelý sexbyznys, ale zejména perfektní služby. Však také třeba bangkokský hotel Oriental byl několik let považovaný za absolutně nejlepší na světě. Tamějšímu životnímu stylu se anglicky též říká soft culture – měkká kultura, poddajná, nic příliš tvrdě nevyžadující. A maximálně tolerantní. K místním dobrým mravům patří moc si neubližovat, ovšem ani zákony nějak zvlášť nedodržovat. Příklad? Je předepsáno, stejně jako u nás, nosit ochranné helmy, ale motocyklisté na to kašlou. Podobně je tomu s úplatky, nepostradatelnou to vazelínou při jednání s úřady. Thajci jsou od přírody pohostinní lidé a hlavně – z ničeho nedělají vědu. "Mai pen rai", nic se nestalo, je jedna z nejčastějších frází, jíž se při styku s nimi brzy naučíte.
Zatímco takové Japonsko trpí častými zemětřeseními a třeba ostrovní Tchaj-wan devastují pravidelné tajfuny, Thajsko je ušetřeno obého. Prakticky se mu vyhýbá i dnes tolik skloňovaný terorismus.
Thajci nepoznali kolonizátory
Pohled do historie hrdého buddhistického národa ostatně napovídá, že země si nemůže naříkat ani na nedostatek štěstí jiného druhu. Tak třeba Thajsko jako jedna z mála končin světa nebylo na rozdíl od svých sousedů nikdy kolonizováno cizí mocí. Pravda, bylo vystaveno periodickým invazím z Barmy nebo z Kambodže, za druhé světové války je krátce okupovali Japonci, ale cizozemci zde nikdy nezůstali dost dlouho na to, aby podlomili národní hrdost Thajců. To je také jednou z příčin, proč poddaní thajského krále tolik milují osobní svobodu. Staří Khmérové je nazývali Siamci, ze sanskrtského ysan "tmavý", v souvislosti s jejich tmavší pletí. Tak přišlo království ke svému původnímu názvu Siam.
Podobně jako třeba v Británii je v této tropické zemi kombinována monarchie s parlamentní formou vlády. Stejně jako britská královna, rovněž Jeho Veličenstvo Pchúmipchong Adundét, devátý potomek dynastie Chakrí, je v zemi nesmírně populární a vysoce váženou postavou. Panuje již od roku 1946 a nyní je nejdéle vládnoucím monarchou na světě.
Thajská ekonomika prochází v posledních desetiletích obdobím bouřlivého rozvoje. Platí to i přesto, že ji v nedávných letech přibrzdila v rozletu hospodářská krize, jež zachvátila celý asijský kontinent. Dnes má ve větších městech prakticky každá rodina barevný televizor, ledničku a další elektronické vymoženosti, ani pořádný "bourák" v garáži zdaleka není ničím výjimečným. Předmětem chlouby zdejších politiků je také prodloužení povinné školní docházky ze šesti na deset let. Na druhou stranu v důsledku příliš rychlých změn jsou mnozí Thajci i zmatení a nejistí. Novináři říkají, že právě proto čekají světlé zítřky tisíce místních astrologů. Jejich popularita opravdu strmě stoupá. Jak vyplynulo z nedávného průzkumu v místním anglicky psaném listě Bangkok Post, nejméně jednou ročně navštíví astrologa více než 11 z asi 65 milionů obyvatel země. Za jednu schůzku zaplatí v průměru 14 dolarů. "Mnozí lidé se teď zejména v zaměstnání cítí nejistě, neboť jsou svědky překotného a neočekávaného vývoje. Dokonce významné společnosti si proto opatřují vlastní věštce," napsal místní novinář Pramook Achariyachai. "Ačkoli mnozí říkají, že astrologie je nesmysl, v hloubi duše v ní věří, a tato víra je stále silnější….."
Turisté se hrnou
Úhelným kamenem thajského ekonomického zázraku je už řadu let turistika. Země otevřela svoji náruč světu opravdu široce: každoročně přijíždějí miliony cizinců a utrácejí v různých koutech země dohromady miliardy dolarů. V poslední době je přesto stále hlasitěji slyšet názor, že davy turistů přinášejí vedle bohulibých valut i škody na životním prostředí.
Úřady ve snaze přilákat turisty a investice rozpoutaly před 14 lety masivní, neobyčejně úspěšnou reklamní kampaň "Rok thajské turistiky". Svět se začal do země hrnout a nijak zvlášť nepřestal ani po teroristických útocích z předloňského 11. září. Mnozí Thajci si ale už dnes uvědomují, jak moc se masová návštěvnost podílí na likvidaci nenahraditelných hodnot a na devastaci přírody. Zničení pozoruhodných korálových útesů na ostrově Phi Phi, znečištění pobřežních vod kolem vyhlášeného letoviska Pattaya nebo úhyn mořských živočichů poblíž Phuketu představuje jen pár položek již dosti obsáhlého seznamu.
"Někteří vnímají jen skutečnost, že přírodní bohatství země se dá výhodně zpeněžit. Ignorují fakt, že i když turisté zaplatí, obnovit zničené hodnoty již není možné," říká Saneh Chamarik, prezident jedné z nevládních organizací na ochranu přírody. "Často si nevzdělaní majitelé hotýlků a jídelen, kteří chtějí rychle zbohatnout, ani neuvědomují, co způsobují třeba vypouštěním splašků na pláže. Nejde jen o přírodní ekosystémy, ale také o kulturu, tradice a způsob života místních obyvatel, který se stále více přizpůsobuje požadavkům cizinců," dodává. Nejmarkantnější je to zřejmě na severu, kde celé horské vesnice opustily tradiční výrobu a jsou zcela závislé na turistice. Experti říkají, že je třeba najít rozumný kompromis. V minulosti kladla vláda důraz jen na ekonomický růst, nyní je třeba soustředit se více také na ochranu životního prostředí.
Co Thajsko nabízí
Nikdo se ovšem nemůže divit, že se lidé do Thajska tak hrnou. Poskytuje totiž nepřebernou nabídku cestovatelských atrakcí. Od pozlacených střech chrámů po hlučné pestrobarevné trhy, od zřícenin starobylých měst po rázovité vesničky horských kmenů. Tlačenicím a spěchu metropole lze snadno uniknout na tropické ostrovy, povalovat se na slunných písčitých plážích, seznamovat se s přírodou v některém z národních parků, nebo se jednoduše těšit z cesty po venkovské krajině mezi zelenavými rýžovými políčky.
Také v oblasti pověstného zlatého trojúhelníku, kde se stýkají Barma, Thajsko a Laos, se život odehrává ještě relativně v klidu. V džungli ukryté horské vesničky, velkolepá krajina a úsměvy domorodců stále lákají. Stejně jako výlet na bambusovém člunu nebo projížďka divočinou na sloním hřbetě. I zde je však již problém zanechat za sebou moderní civilizaci.
Široký výběr možností výletů máme již dvě až tři hodiny od Bangkoku. Směrem na západ je to třeba Kanchanaburi se slavným mostem přes řeku Kwai. Při cestě tam lze zahlédnout Phra Pathom Chedi, jeden z nejvyšších buddhistických památníků na světě vůbec. Tyčí se v místě krvavé bitvy, v níž král Naresuan na počátku 16. století pokořil barmskou armádu za pomoci bojových slonů. Pagoda, kterou na památku svého triumfu nechal postavit, byla později zbořena a znovu vybudována až v roce 1955. Asi 100 km severně od Bangkoku, vzhůru proti toku řeky Chao Phraya, leží zříceniny početných chrámů starobylé Ayutthaye, jež byla centrem Thajska až do roku 1767, kdy ji vyplenili Barmánci. Tamní králové sluli nesmírnou mocí, město bylo svého času jedním z nejrozlehlejších a nejbohatších v Asii. Říká se, že Londýn té doby byl ve srovnání s ním pouhou vesnicí. Za vlády krále Narai po roce 1675 se stal v říši vysokým úředníkem Řek Konstantin Paulkon. Ten nepustil do země Nizozemce a Brity, zbudování vojenské stanice v království povolil jen Francouzům. Thajci ale nakonec Francouze vyhnali a Paulkona popravili. V této události má původ slovo "farang", ironické pojmenování pro bílé cizince, zkrácená podoba výrazu "farangset", doslova Francouz".
Také Sukhothai, metropole první skutečně thajské říše, založená ve 13. století, dnes představuje skvělou historickou památku, zařazenou do seznamu UNESCO. Přes 40 km2 zřícenin vypovídá mnohé o moci království, považovaného Thajci za zlatý věk jejich kultury.
Často přehlížený, ale v ničem si nezadající s ostatními regiony je thajský severovýchod. Jde o oblast značného historického významu, o čemž svědčí jak prehistorická lokalita Ban Chiang, tak třeba zbytky několika velmi starých khmerských chrámových komplexů, menších současníků slavného Angkor watu. Na severovýchodě se také uchovala nejautentičtější lidová kultura – hudba, tanec a tradiční svátky. Každoroční slavnosti, například déšť přivolávající Svátek raket v Yasothonu nebo okouzlující Slavnost svíček v Ubon Ratchathari jsou ryzí ukázkou vztahu k tradicím, stejně jako příležitostí k všeobecnému veselí.
Svátky a slavnosti
Málokterý národ miluje svátky a slavnosti víc než Thajci. Mají je až tak rádi, že prakticky žádný měsíc se bez některého z nich neobejde. Svátky a veselice jsou živým svědectvím sanuku, neboli místního sklonu k zábavě. Každá taková událost pak umožní hodnotný pohled do lůna tradiční kultury. Počínaje bouřlivými oslavami thajského Nového roku v dubnu, a konče třeba nádherným listopadovým svátkem Loy krathong. Nepřeberná je pak škála lokálních slavností. Ke známějším patří pověstný Plážový festival v Pattaye (duben), Svátek slonů v Surinu (listopad) nebo prosincová regata o královský pohár v Phuketu. Je jich však ještě mnohem a mnohem víc.
Mnoho veselic více či méně souvisí s jídlem. Například provincii Petchatburi proslavila výroba gigantických vaječných omelet nazývaných khanom mo keng. Místní hospodyňky je běžně připravují v drobných pánvičkách, které plní lotosovými semínky, cibulkou nebo červenými fazolkami. Každoročně na počátku února, v době slavnosti světel, se ale pustí do pečení ohromného svitku, považovaného za největší svého druhu na světě. Za značné pozornosti stovek přihlížejících vznikne v obří pánvi o rozměrech 4 x 4 m omeleta o váze 1600 kilogramů. I v této podobě si však uchová skvělou chuť. Příprava trvá sedm hodin. A recept? 20 000 vajec, 399 kilogramů palmového cukru, mléko z 5000 kokosových ořechů a 300 kilogramů koření.
Vzhůru do přírody
Francouzský přírodovědec Henri Mouhot, který cestoval po Siamu v polovině 19. století, byl unešen pestrostí flóry a fauny, kterou spatřil ve zdejších džunglích. "Siamci jsou šťastní lidé," napsal, "když se mohou nechat rozmazlovat tak štědrou přírodou."
Dnešní systém národních parků umožňuje návštěvníkům letmo pohlédnout do lůna přírody stejně nezkrotné tropické krásy, s jakou se střetávali již někdejší badatelé. Satelitní fotografie však nemilosrdně prozrazují, že kdysi ohromná rozloha lesů byla zredukována a dnes pokrývá jen 20 % království. Avšak i tato zbývající část musí čelit zvýšenému tlaku přelidnění, průmyslového rozvoje a hrabivosti. Největší a zřejmě i nejzachovalejší národní park Kaeng Krachan se táhne podél hranice s Barmou. Třebaže leží jen 150 km od pulzujícího Bangkoku, má méně návštěvníků než jiná chráněná území, přestože hostí nejméně 40 druhů savců, včetně malajského medvěda, slona, leoparda a tygra.
Prostornější ubytování poskytuje turistům Khao Yai, vůbec první národní park v Thajsku, založený v roce 1962. Potuluje se prý po něm na 200 divokých slonů, ale i tak vzácná zvířata jako mangusta indická, gaur či jelen sambar.
Na 51 převážně neobydlených ostrovech mezi Phuketem a malajskou hranicí byl v roce 1974 zřízen také první mořský park Turatao. Je rájem mořských živočichů a jeho korálové útesy náleží k nejpůsobivějším na světě.
I Thajci sportují
Důžitý díl thajské posedlosti zábavou tvoří sport. Každou neděli, vyjma náboženských svátků, se tisíce obyvatel Bangkoku vydávají do Královského dostihového klubu, Královského sportovního klubu nebo na některé z desítek golfových hřišť, tenisových kurtů, nebo alespoň do sportovních komplexů, aby sledovali oblíbená klání. Thajci jsou nesmírně soutěživí. Když uvidí dvě slepice, jak se šplhají na plot, okamžitě se vsadí, která z nich tam bude dřív.
Nikde se tento soutěživý duch neprojevuje silněji než při zápasech muang thai, thajského boxu. Je to sport s tisíciletou tradicí, nesmírně tvrdý až nelítostný. Vyznačuje se nejen pestrými údery pěstmi, ale i ranami koleny a tvrdými kopy do hlavy a celého těla. Krev na podlaze ringu není výjimkou. K atmosféře boje pak náleží i zmatené pobíhání ilegálních sázkařů a divoký ryk extatických diváků.
Šampioni muang thai jsou pak mezi Thajci slaveni jako národní hrdinové. Ideálními místy, kde lze spatřit vrcholné zápasy, jsou stadiony v centru Bangkoku, Rajdamnoen a Lumpiní, jakési thajské ekvivalenty americké Madison Square Garden.
Takraw, tradiční thajská zábava, připomíná volejbal nebo nohejbal, vyjma toho, že se hraje míčem spleteným z proutí. Je to velice rychlý a dráždivý sport, bohužel, turisté ho příliš neznají. Nejlepším místem pro jeho sledování v Bangkoku je National Stadium v ulici Ramy I. Málokdo by v Thajsku hledal takové býčí zápasy. Jejich centrem je ostrov Koh Samui, 250 kilometrů jižně od Bangkoku. Na rozdíl od španělské koridy nevystupuje v aréně toreador – býci zápasí výhradně mezi sebou. Vždy dva jsou vehnáni do arény, rozdělené látkou. Když se zvedne, býci se na sebe vrhnou. I když boj může být velice krvavý, poražení býci obvykle neumírají. Ještě v nedávných dobách sloni rozhodovali válečné střety, pomáhali při práci v týkových lesích a symbolizovali moc a slávu místních králů. Dnes se tito tlustokožci věnují v Thajsku spíše kopané. Nejlepší sloní klání jsou k vidění každoročně v listopadu na sloní slavnosti v Surinu. Sloní fotbal je rychlá a zábavná hra, která umožňuje slonům kombinovat a radovat se ze hry.
Toto je jen malinký střípeček z nekonečné mozaiky paradoxů, na níž v Thajsku narazíte doslova na každém kroku. Postihnout jeho mnohotvárnou podobu v pár odstavcích je téměř nemožné. Natož ji pochopit. Na každý pád je však Thajsko neuvěřitelně dráždivým koktejlem prastarého i zbrusu nového, směsí natolik proměnlivou a rozmanitou jako lidský život sám.
Další informace o Thajsku naleznet zde: http://www.sopka.cz