Zatímco okolní pohraniční lesy byly už ve středověku vykáceny a v lepším případě nahrazeny jehličnatými monokulturami, na Homolce se uchovaly velké komplexy květnatých bučin obohacených o duby, javory a vtroušené smrky a jedle. Jsou to velice příjemné, světlé lesy na slunných stráních, kde mezi kořeny starých buků roste strdivka nící, kde kvete čarovník a voní fialky. V mechem porostlých skalách se ve škvírách pevně drží svými kořeny osladič a v seschlém listí se občas najdou parádní hřiby – i když mykologové spíš ocení výskyt vzácné helmovky. V tomto obdivuhodném lese můžeme rozpoznat tři generace stromů, které dokazují jeho přirozený vývoj…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2007

Hledáte ubytování ve východních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Jaroslava Janoušová