Moldava v Krušných horách! Mystické místo v české železniční síti. Veliké nádraží, na jaké jsme zvyklí z uzlových železničních stanic ve vnitrozemí, zde dnes stojí, zdá se, že až nepatřičně, uprostřed prázdných krušnohorských plání. Jeho existence má však své zřetelné historické opodstatnění; dráha z Mostu do Moldavy, uvedená do provozu v roce 1884, měla totiž dříve pokračování do Saska a jejím posláním byla přeprava uhlí z mostecké pánve na druhou stranu Krušných hor. Význam pro přepravu osob měla ovšem také, ostatně speciální lyžařské vlaky po ní jezdily již v dobách první republiky, a byly dokonce vedeny přímo z Prahy.
Vlaky po moldavské dráze tedy jezdí již déle než 120 let. Špičkové stavební dílo 19. století si pak našlo své opodstatnění i po celé století dvacáté. Po trati se například v 60. letech přepravoval stavební materiál na výstavbu vodního díla Fláje. A svoje poslání dráha plní i dnes: nákladní vlaky po ní projedou už jen málokdy, existenci drážního provozu ale vedle zajišťování základní dopravní obslužnosti stále více odůvodňuje právě silná rekreační doprava, gradující v zimních měsících. To tudy místo malého motorového vozu jezdí poměrně dlouhé vlakové soupravy tažené (vzhledem k náročným stoupáním) dvěma motorovými lokomotivami a i tyto soupravy občas těžko zvládají nápor lyžařů.
Nejlepší standard pro výchozí bod zimních turistických cest jim poskytuje právě až cílová stanice Moldava v Krušných horách. Ve velké odbavovací hale nádražní budovy se lze obléci, připravit si lyže, případně se zastavit i v místní restauraci. Od nádraží již vedou upravené běžecké stopy a zejména v oblasti mezi Moldavou a Cínovcem jich bývá v zimě značný počet, a to na obou stranách hranice. Pro ty běžkaře, kteří míří na Krušnohorskou lyžařskou magistrálu vedoucí v této části hor z Dlouhé louky nad Litvínovem přes Nové Město, Cínovec a Komáří Vížku na Adolfov, je pak lepší vystoupit již v Mikulově-Novém Městě. Výhodou této lyžařské magistrály je, že na řadě míst se dostanete opět k veřejné dopravě a nemusíte se tedy bezpodmínečně vracet zpět na Moldavu či do Nového Města.
Poutavé je i samotné svezení po této dráze. Mezi Mostem a Litvínovem vlak nejprve projíždí industriální krajinou, po jeho okraji mine Litvínov a za stanicí Louka u Litvínova pak již začíná systematicky stoupat po úbočí Krušných hor, projíždí městy Lom, Osek, kde je u nádraží památník obětem důlního neštěstí z roku 1934, a Hrob, kde jsou pro překonání bočních údolí postaveny dva unikátních viadukty. Za Hrobem vlak vjíždí do krušnohorských lesů. Příští stanice, Dubí, je stanicí úvraťovou, vlak se tedy po nástupu cestujících krátce vrací stejným směrem, jakým přijel. Brzy jej však čeká nejdramatičtější úsek trati, neboť v délce necelých 5 kilometrů dosahuje stoupání až hodnoty 37 promile. Cestujícím sedícím vlevo ve směru jízdy se pak otevře pěkný panoramatický výhled do údolí, jemuž na jeho druhé straně vévodí Bouřňák (869 m n. m.) s horskou chatou postavenou v letech 1928 až 1930. Vlak je v tomto okamžiku již v nadmořské výšce 700 metrů a i za zastávkou Mikulov v Krušných horách dále stoupá. Zde jsou na trati dva tunely a třetí z velkých viaduktů. Další zastávkou je Mikulov-Nové Město vlak zvolna dosáhl vrcholu svého stoupání a zbylý úsek již vede po náhorní planině, kde silné větry a prašan dokáží během několika minut po jeho projetí zahladit prakticky všechny stopy po kolejích. Stanice Moldava v Krušných horách, ležící u hranice se SRN ve výšce 785 m n. m.,je místem, kde trať končí – na saské straně jsou totiž koleje již léta sneseny.
Hledáte ubytování v Krušných horách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz
Jan Čech