Vlora
V albánském komunistickém velkofilmu Ballë për ballë (Čelem proti sobě) o komunistické sovětsko-albánské roztržce pochodují po vlorském nábřeží námořníci a zpívají o lásce k tomuto významnému jihoalbánskému přístavu. Lokace ve filmu nebyla zvolena náhodně, krom ekonomického významu jde o jeden z uzlových bodů moderních albánských dějin.
Je až s podivem, že vedle maďarského povstání a invaze do „kontrarevolučního“ Československa v historické literatuře významněji nerezonuje albánsko-sovětská roztržka, jež hrozila otevřeným konfliktem mezi oběma státy právě ve Vlorském zálivu. Když se totiž oba režimy rozhádaly kvůli Chruščovově kritice Stalinova kultu osobnosti, jedním z předmětů sporu bylo i vojenské vybavení detašované právě v albánském přístavu. Konflikt se naštěstí podařilo uhasit dříve, než propukl, a vojenská technika byla rozdělena mezi obě země podle národnosti posádek, i tak šlo však o významný milník nejen v albánské a sovětské historii, ale v celých dějinách studené války.
Je třeba říct, že výběr Vlorského zálivu jako jedné ze základen Varšavské smlouvy nebyl vůbec náhodný. Albánie se po roztržce mezi Moskvou a Bělehradem stala sovětskou bránou k Jadranu a navíc zaujímala i strategickou pozici ani ne 100 km od italských hranic. Kromě toho se Vlorský záliv nabízel jako místo pro námořní základnu díky svým specifickým přírodním podmínkám, neboť ho z jihu ohraničuje protáhlý poloostrov Karaburun a na severu leží uprostřed vjezdu do zálivu ostrov Sazan.
Zalesněné karaburunské vršky dosahují výšky až 800 m n. m. a při vhodném počasí se z nich dá dohlédnout až do protilehlé Itálie. Na opačné straně se naskýtá pohled na majestátní Keraunské hory a Vlorský záliv, na jehož břehu se rozkládají dvě starobylá města. Přímo na úpatí karaburunských kopců leží zmíněná vojenská základna Pasha-Liman, kde operují albánské námořní síly a NATO. V jejím areálu se nachází archeologický park Oricum s vykopávkami antického města, jež se tu rozkládalo již od 6. stol. př. n. l. K jeho návštěvě je třeba mít speciální povolení.
Když pojedeme podél pobřeží Vlorského zálivu od jihu na sever, narazíme nejprve na moderní město Orikumi, nesoucí jméno svého antického předchůdce vzdáleného asi 4 km. Jde o jakousi zmenšenou verzi samotné Vlory. Pobřeží lemují pláže a turistické rezorty, v přístavu kotví jachty a rybářské loďky, do přírody je to, co by kamenem dohodil. Jak cesta pokračuje, osídlení houstne. Jen obtížně se dá stanovit, kde končí jednotlivé vesnice a začíná předměstí Vlory. Míjíme obce Radhimë a Kaninë, čím dál častěji vyhledávané pro rekreaci. V Kaninë najdeme kromě turistického vyžití i kus historie v podobě zříceniny kaninské pevnosti spjaté se Skanderbegovým tažením proti Tur…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Albánie