Město Opava, romantické zámky a také objekty linie bývalého československého opevnění – to jsou jedny z nejnavštěvovanějších míst Opavského Slezska, o nichž v tomto čísle najdete samostatné články. Opavské Slezsko ale nabízí i mnoho dalších cílů, které by bylo škoda při jeho návštěvě vynechat.

Kružberk a Slezská Harta
Ještě za 2. sv. války plynula řeka Moravice od Břidličné ke Kružberku svým půvabným hlubokým údolím stejně, jako tomu bylo odnepaměti. Brzy po válce se ale ostravskému průmyslu začalo nedostávat vody, a proto padlo rozhodnutí vybudovat u Kružberku přehradu, která by váznoucí zásobování vyřešila. Jenže ještě před tím, než byla v roce 1955 dokončena, se pro Ostravu s okolím stal mnohem akutnějším problémem nedostatek pitné vody, takže původní záměr musel být pozměněn. Mimo jiné to znamenalo vystěhovat kromě zatopených Kerhartic navíc další čtyři obce ležící v nově vytyčeném ochranném vodárenském pásmu.

V souvislosti s přehradou nelze nezmínit osobu Carla Weisshuhna, opavského podnikatele, průmyslníka, mecenáše, filantropa i vizionáře, jehož údolí Moravice natolik okouzlilo, že si v malé osadě Seifenmühle postavil vilu. Weisshuhn, který se dobře znal s Thomasem Edisonem, tady často přemýšlel o využití elektrické energie, a dokonce vypracoval návrh přehrady, kterou měl situovat do míst, kde pak byla o půl století později podle projektu československého inženýra Jana Čermáka skutečně postavena. Také stojí za zmínku, že ve vile ve svém dětství často pobývala jeho pravnučka Friederike Victoria Gessnerová, později známá jako Joy Adamsonová, o které píšeme na jiném místě. Zdejší krajinu si zamilovala a právě odtud si odnesla do dalšího života vřelý vztah k nenarušené přírodě. Ve své autobiografii se Adamsonová zmiňuje, proč se při svých pozdějších návštěvách Evropy nikdy nepodívala do svého rodiště. Věděla, že údolí Moravice zatopila přehrada, a tak si nechtěla pokazit krásné vzpomínky z mládí.

Vodní dílo však údolí Moravice u Kružberku zdaleka nepřipravilo o veškeré kouzlo, tato místa pořád patří k nejpůvabnějším v regionu, a jsou také stále hodně navštěvována. Vedle pěších turistů to tu mají v oblibě i vyznavači různých jiných outdoorových aktivit. Je zde lanové centrum, okolím vodní nádrže vede několik cyklostezek, přímo pod přehradní hrází zase začínají při odpouštění vody pravidelné vodácké sjezdy Moravice. Jen kousek dál se nad levým břehem řeky vypínají populární Kružberské cvičné skály, které pamatují doteky nejednoho našeho předního horolezce.

Provozování vodních sportů, koupání i rybolov, to vše je na kružberské nádrži pochopitelně zakázáno, vyznavači těchto činností mají ale značně volné pole působnosti na přehradě Slezská Harta, jen o několik kilometrů výše proti proudu Moravice. Harta, dokončená před 20 lety, se v prvé řadě budovala kvůli posílení a kvalitativnímu vylepšení vodárenské funkce Kružberku, zároveň se však počítalo s jejím využitím pro regulaci toku, pro výrobu elektrické energie i pro rekreaci. Zdejší hráz, která je na rozdíl od betonové hráze Kružberku sypaná kamenitá, prošla hned po dokončení úspěšně neplánovanou zatěžkávací zkouškou, když zachytila povodňovou vlnu při katastrofických záplavách v roce 1997.

Slezská Harta je pojmem zejména mezi jachtaři a rybáři, její břehy ale nabízejí i několik vděčných cílů pro pěší turistiku. Jedná se především o „Naučné stezky po vulkanitech“, sledující nejzajímavější pozůstatky zdejší čtvrtohorní sopečné činnosti. Nejdelší z nich stoupá až k rozhledně na temeni někdejšího stratovulkánu Velký Roudný (780 m n. m.), který je v okolí Harty nejvýraznější krajinnou dominantou. Z rozhledny na temeni Roudného je tudíž krásně vidět skoro celá vodní plocha přehrady, při dobré dohlednosti i s bonusem v podobě vrcholu Pradědu v pozadí.

Choltický mlýn
Zhruba v půli cesty mezi Slezskou Hartou a Opavou leží městys Litultovice, v jehož místní části Cholticích stojí poslední zachovalý pamětník časů kolem poloviny 19. stol., kdy se ve větru vanoucím nad Opavskem otáčela křídla téměř stovky větrných mlýnů. Dnes se nám ani nechce věřit, že by v minulosti ne zas tak dávné mohla opavská…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Opavské Slezsko