Toto hercynské pohoří je jakýmsi pandánem ke Schwarzwaldu, s nímž patrně kdysi dávno tvořilo jeden celek. Ve třetihorách vznikl uprostřed masívu severojižní zlom a podél něho se zemská kůra propadla. Tímto příkopem si pak ve čtvrtohorách proklestila cestu k severu řeka Rýn. Proto mají obě pohoří k Rýnu svahy strmé, kdežto na opačnou stranu klesají povlovně. Ergo alsaské svahy Vogéz jsou mnohem prudší než lotrinské a Alsaská nížina podél Rýna je rovná jako stůl.
Stejně tak tu vládne velký rozdíl v rozložení srážek. Zatímco západní návětrné svahy dosahují v průměru 1900 mm ročně, což je výhoda nejen pro zemědělce, ale i pro vyznavače zimních sportů, východní svahy vykazují jen kolem 500 mm a využívají se hlavně jako vinice.
Ve vyšších polohách byl hlavní obživou lidí odpradávna les. Zpracovávalo se dřevo a dovážená bavlna. Vznikly tu malé sklárny, hutě a keramické dílny, z pískovců a dřeva se stavěly hrázděné domy, které dodnes okouzlují svou výstavností. Potřebnou energii dodávaly zdejšímu průmyslu horské říčky. Co dříve pro obyvatelstvo znamenal textilní průmysl, to dnes nahrazuje cestovní ruch. Turistický klub vznikl už roku 1872 a postupně zde vyznačil na 12 tisíc cest…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2004

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz