Město Wolsztyn s 13 000 obyvatel leží v malebné poloze mezi dvěma jezery napájenými říčkou Dojcou. Do Poznaně je to odtud dál než k Zelené Hoře v sousedním Lubušském vojvodství, kam taky byl Wolsztyn v 70. letech administrativně přiřazen, ale srdcem zůstal velkopolský a po změně režimu se do jeho lůna taky na vlastní přání vrátil.
Na vznik města měl ve 13. stol. vliv nedaleký cisterciácký klášter Obra, časem se však stalo soukromým majetkem různých rodin. Jeho německé jméno Wollstein naznačuje obchodování s vlnou, s níž souvisí i rozvoj zdejší výroby sukna a textilií. V 15. stol. se tu dokonce pořádaly vlnařské veletrhy a jeden wollstein o hmotnosti 14 kg se stal měrnou jednotkou. Slibný rozkvět přervala v 17. a 18. stol. řada katastrof od požárů po epidemie. Od nepaměti tu žili vedle Poláků a Němců také Židé, v důsledku třicetileté války se sem přistěhovalo i mnoho protestantů, jejichž ochránkyní se stala tehdejší majitelka panství Anna Miękicka, donátorka dřevěného kostela z roku 1642. Bohabojnost lidí přesto nezabránila po dalším požáru v roce 1691 čarodějnickému procesu a upálení dvou obviněných žen. O pár let později vypukl mor a pak další požáry…
Při druhém dělení Polska připadlo město Prusku, pak na čas Varšavskému vévodství.
Pokud zrovna nehořelo, zaměstnávalo obyvatele nadále textilnictví a mlynářství. Byl tu jak katolický, tak luteránský kostel, synagoga, pivovar, lázně a 11 mlýnů. Teprve po dalším požáru v roce 1810 vyrostlo pod dohledem architekta Scholze dnešní město, jehož rozvoji velmi pomohlo zavedení železnice v roce 1886. Léta rozmachu tentokrát přervala 1. sv. válka.
O připojení k obnovenému Polsku se tu však po válce musel svést s Němci boj. Velkopolské povstání z počátku ledna 1919 vešlo do dějin, i když bylo později komunisty zamlčováno. Před velkolepou radnicí ho od roku 2014 připomíná pomník muže s praporem, který má podobnou uniformu jako čeští legionáři; vytvořila ho sochařka Agnieszka Lisiak-Skórka.
Za 2. sv. války se na šest let panství Němců vrátilo, což mimo jiné odnesla i zdejší synagoga z roku 1840. Po válce byla přebudována na kino a později se aspoň její fasádě vrátil původní vzhled, ale do synagogy už by ne…