Kdyby se konala soutěž o nejhezčí město v Indonésii, Yogyakarta by byla jedním z nejžhavějších kandidátů na vítězství. Každý, kdo do tohoto místa na střední Jávě někdy zavítal, vysype z rukávu hned několik důvodů, proč se právě sem vrátit.
Dědictví sultánského dvora tolerantně propojuje minulost s přítomností, svět tradice s jedenadvacátým stoletím, a tak se zde gamelanový orchestr snese s řízným rockem, batiková dílnička si nevadí s elegantním butikem a v sousedství McDonaldʼs navečer vyrostou plátěné stany nabízející místní specialitu nasi gudeg, rýži s lahodným mladým chlebovníkem vařeným po několik hodin společně s palmovým cukrem a kokosovým mlékem. Energii mládí dodává městu jedna z největších a nejprestižnějších indonéských univerzit Gajah Mada, kreativitu pak přítomnost výtvarníků, hudebníků, tanečníků i dalších umělců. Vše rámuje poloha mezi dvěma mystickými symboly, jedním z nejaktivnějších indonéských vulkánů Merapi a Indickým oceánem.
Na čtyřistatisícové město má Yogyakarta až nečekaně poklidný charakter. Do nového dne ji budí rachot žaluzií probouzejících se obchodů na Jalan Malioboro. Prodejci rozbalují své poklady a ulice brázdí becaky, místní varianta rikš, kde však na rozdíl od těch indických sedí zákazník vepředu. Téměř dvoukilometrová třída Malioboro je páteří celého města. Lemují ji nízké domy s podloubími plnými pouličních prodavačů, restaurace i nákupní centrum. Tradice pojmenovávat ulice je na Jávě relativně mladá. Pokud pátráte po původu názvu tohoto bulváru, dostane se vám hned několika vysvětlení. Podle jednoho jde o zkomolené jméno vévody z Marlborough, podle druhého o zkomoleninu pocházející z nizozemštiny a původně znamenající opevněné zdi z vápence. Jako třetí je k dispozici verze, že název znamená obrácený meč.
Pokud označíme Malioboro za páteř města, pak jeho srdce tluče na jižním konci bulváru v sultánském paláci neboli kratonu. Než se k němu dostanete, musíte přejít velké otevřené prostranství alun alun. Pak se již ocitnete v samotném rozlehlém areálu, sídle yogyakartských panovníků, které tvoří samostatné město ve městě. Yogyakarta je jediné místo v Indonésii, kde tradiční monarchie stále hraje významnou roli ve veřejném životě. Svoji pozici a status na úrovni provincie si doslova vybojovala v revolučních letech boje za nezávislost, kdy se tehdejší sultán Hamengku Buwono IX. postavil na stranu nově se rodící republiky. Yogyakarta byla v letech 1945–1949 hlavním městem a sultán v následujích letech zastával významné státní funkce včetně viceprezidenta. Také jeho syn pokračuje v rodinné tradici a je guvernérem Yogyakarty. V souvislosti s velice respektovanou postavou trápí místní obyvatele pouze pochybnosti o tom, kdo se stane sultánovým nástupcem, když má jen pět dcer…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Indonésie