Portugalský zlatý věk objevů a dobývání je spojen s dynastií z Avisu, někdy označovanou také jako mladší linie burgundské dynastie, která vládla Portugalsku od konce 14. do konce 16. století. Období, které začalo i skončilo válečnou vřavou, zmatky a utrpením, vyneslo maličké Portugalsko na víc než sto let do čela evropských námořních mocností a přineslo mu téměř na půl tisíciletí značné koloniální zisky. Hmotnou připomínkou slavné éry je dnes především portugalský Betlém – Belém, od roku 1885 jedna z nejzápadnějších čtvrtí Lisabonu.

Dávno předtím, než byl Belém připojen k hlavnímu městu, měl velký podíl na portugalské námořní slávě. Z nedalekého přístavu Restelo totiž vyplouvaly lodě vydávající se na cestu neznámými oceány. Už Jindřich Mořeplavec zde nechal postavit malou mariánskou kapli, již pak spravoval řád Kristových rytířů, který také začal používat jméno Belém. Námořníci se před vyplutím chodili do kaple modlit za zdar své nastávající plavby. Podle tradice zde takto probděl a promodlil svou poslední noc před vyplutím do Indie ze 7. na 8. července 1497 také Vasco da Gama. Když se na konci srpna 1499 úspěšně vrátil, vstoupil na půdu své vlasti opět zde.

Portugalsku tehdy vládl král Manuel I. řečený Veliký či Šťastlivý. I když těžil z velké části z díla svých předchůdců na portugalském trůnu (připomeňme jen Tordesillaskou smlouvu rozdělující zámořská území mezi Portugalsko a Španělsko, kterou po dlouhých jednáních podepsal krátce před svou smrtí ještě Manuelův předchůdce João II.), k nejvýznamnějším objevům a událostem došlo až za jeho vlády (1495–1521).

Jako věčnou připomínku úspěchu východoindické plavby Vasca da Gamy nechal Manuel I. postavit v místech malé kapličky majestátní klášter, který svěřil mnichům jeronýmského řádu. Jak už to u podobných velkých projektů bývá, Manuel I. se dokončení nedožil. Západní křídlo, kde je dnes Národní archeologické muzeum, bylo dokonce přistavěno až v polovině 19. století jako nepříliš povedená kopie starších budov. Klášter vyniká především patrovou křížovou chodbou, podle mnohých jednou z nejkrásnějších na světě, a nádherným kostelem Panny Marie s halovým interiérem a smělou hvězdicovou klenbou podpíranou štíhlými osmibokými sloupy. Při pohledu na zdánlivou křehkost celé stavby se ani nechce věřit, že přečkala ničivé zemětřesení v roce 1755 jen s malými poškozeními.

V kostele jsou pochováni mnozí příslušníci královské dynastie Avis, svůj náhrobek tu má i její poslední příslušník, mladičký král Sebastião (Šebestián) I., který skončil svůj čtyřiadvacetiletý život roku 1578 v nesmyslné bitvě v severoafrickém Maroku. Náhrobek je však prázdný, protože královo tělo se nikdy nenašlo. Vznikla tak dokonce legenda, že Sebastião žije a jednou se vrátí pomoci svému lidu.

Není to však jediný symbolický náhrobek v chrámu. V hlavní lodi poutají pozornost dva nádherně zdobené sarkofágy. V jednom je pochován Vasco da Gama, druhý připomíná portugalského národního básníka Luíse de Camõese, který zemřel roku 1580 na mor, a byl proto pohřben kdesi ve společn…