Zámek Oberhofen
Zámecké expozice velmi často seznamují s minulostí rodu či rodů, které dané sídlo vybudovaly nebo vlastnily. V zámku Oberhofen na severním břehu Thunského jezera, dominantě dnešní vesnice Oberhofen am Thunersee, k tomu přistoupili jinak. Ve druhém patře objektu, který vznikl jako pevný hrad už někdy kolem roku 1200, ale svou dnešní podobu získal po novogotické přestavbě v polovině 19. stol., je umístěna stálá expozice Stets zu Diensten neboli Stále k službám. Asi není těžké odhadnout, čemu se věnuje – tomu, co jinde bývá zpravidla skryto, totiž životu a práci zámeckého služebnictva, bez něhož by si provoz zámku vůbec nebylo možné představit. Nicméně návštěvník nepřijde ani o „klasickou“ zámeckou expozici, jejíž označení se v originále skrývá za půvabnou slovní hříčku, jež v překladu ztrácí kouzlo – Schlossräume und Schlossträume, tedy Zámecké prostory a zámecké sny. Právě tady projdou návštěvníci hradní minulostí a seznámí se s hrabětem Albertem de Pourtalès, který zámek koupil v roce 1844 a nechal ho přestavět na letní rezidenci. Patřil k osobnostem, jež v polovině 19. stol. okouzlil Orient se svými krásami, tajemstvími a požitky – a není divu, vždyť hrabě byl nějakou dobu pruským vyslancem v Konstantinopoli. Dokládá to unikátní orientální kuřárna v bergfritu. Dlaždicová podlaha s orientálními motivy, nízké divany s koberci, dřevěná zábradlíčka, vyřezávané táflování na stěnách, chybí snad už jen vodní dýmka. Sál byl pečlivě a citlivě zrekonstruován v letech 2010–2012. Ve 4. patře bergfritu bývala hraběcí knihovna, v níž jsou dnes soustředěny nejrůznější orientální exponáty. Mezi dalšími majiteli zámku, který sloužil jako soukromé sídlo až do poloviny minulého století, najdeme i povědomé jméno Harrach. Albertova dcera Helene de Pourtalès se totiž provdala za hraběte Ferdinanda von Harrach, malíře, jehož otec Carl vyrůstal v Praze. Jejich syn Hans Albert byl ale donucen zámek v roce 1925 prodat, a tak se jeho posledním soukromým majitelem stal americký právník William Maul Measey.
Stylově se dá na prohlídku zámku přijet lodí. Parníky začaly jezdit po Thunském jezeře už v roce 1835, což byl významný mezník v rozvoji turistiky v celém kraji. Ten úplně první se jmenoval Bellevue a spolu se svými bratry ho provozoval Johannes Knechtenhofer, rodák z Thunu, hoteliér, politik a velký propagátor cestovního ruchu. A tak nepřekvapí, že pro první plavbu Bellevue se stal i kapitánem lodi. Dnes čítá thunská flotila deset lodí, mezi nimiž vyčnívá historický kolesový parník Blümlisalp z roku 1906.
Další články z vydání o Egyptě najdete zde