Pohled z hradu na město, Thunské jezero a Bernské Alpy

Thun – brána k Bernským Alpám

Kdyby města uměla vyjadřovat své pocity, většina z nich by při pomyšlení na Thun bledla závistí. Tak předně ta poloha – sluncem zalitá modrá hladina Thunského jezera u nohou a za ní pásmo zasněžených vrcholů, jimž nedominuje nikdo menší než svatá trojice Bernských Alp, zleva doprava v pořadí Eiger, Mönch a Jungfrau. Ale to není jediné panorama, které Thun nabízí. V parku Schadau na břehu jezera postavil na počátku 60. let 20. stol. městský stavitel Karl Keller na kruhovém půdorysu železobetonovou stavbu obloženou červenými cihlami s jediným konkrétním účelem – stát se novým domovem Thunského panoramatu, kruhového obrazu dlouhého 38 m, který vytvořil v okouzlení Bernskými Alpami basilejský malíř Marquard Wocher už v roce 1814. Postaral se tak o rekord, který určitě sám neplánoval. Thunské panorama je dnes nejstarším kruhovým obrazem na světě!

Ať budete oběma panoramaty, reálným i namalovaným, rozechvěni sebevíc, určitě v parku Schadau nepřehlédnete zámek, který stojí přímo u výtoku řeky Aare z Thunského jezera. Zase je to poloha, za kterou by se dnes platily miliony. Obsadit ji dílem architekta Dusillona z let 1846–1854 si mohl dovolit bankéř Denis Alfred de Rougemont. V zámku je dnes butikový hotel. Ale i když v něm nebudete bydlet, nemusí vám být líto, že se v Thunu do zámku nepodíváte. Bohatě si to můžete vynahradit v tom městském v historickém centru asi kilometr od jezera. Naším slovníkem bychom řekli, že jde spíše o hrad, však taky pochází z 12.–15. stol. Kdyby stál u nás, určitě by si zahrál v nejedné filmové pohádce, tak kouzelně vypadá. A v jeho pěti patrech představuje historické muzeum čtyři tisíce let dějin zdejšího kraje. K tomu vrcholně středověký rytířský sál a výhled z hradních věží prostě k nezaplacení, za těch deset franků vstupného je vlastně zadarmo.

Thun - na hradě je dnes umístěno historické muzeum
Na hradě je dnes umístěno historické muzeum

Komu připadá historie vyprávěná muzeem příliš suchá, může využít jinou možnost, i když jenom od půlky října do půlky prosince a pak od ledna do března, kdy už je v sedm večer pořádná tma. Přesně v tuto hodinu začíná prohlídka města s ponocným. Čeká na vás Unheimliches Thun, tedy Thun nebezpečný, příšerný, odvrácená strana vší té krásy, co jste hltali plnými doušky přes den. Chlapík v černém s halapartnou v jedné a petrolejkou v druhé ruce nikoho nešetří, husí kůže bude vaším společníkem po celou dobu. Hanebné činy, zhýralý život, povětrné ženštiny (ach, to zvukomalebné německé slovo Hurerei, jež výkladové slovníky cudně vysvětlují coby „opakovaný mimomanželský pohlavní styk“) a na závěr průvod malomocných. Ještě že tahle cesta temnými zákoutími minulosti trvá jen hodinu a půl.

Ale protože před noční túrou jste už v Thunu chvilku pobyli, víte, že jeho dnešní obraz je jiný. Je to obraz města veselého a radostného, ryzího a poctivého. Města s krásně zachovalými historickými domy, spoustou pěkných náměstí (Mühleplatz musíte aspoň jeden letní večer zažít a vychutnat si – a to doslova u některého z nesčetných stolků zdejších barů a restaurací) a skvělých kaváren. O Thunu se říká, že je bránou k Bernským Alpám. Je. A je třeba jí projít.

Thun