Žatec
Cesta labyrintem mezi napěchovanými jutovými žoky je dlouhá, ale komu by to vadilo, hledá se poklad! Z nápisů nastříkaných přes šablony na pytlích navíc voní dálky – San Francisco, Cairo, Buenos Aires, Vladivostok, Panama… Prkna pod nohama, nad hlavou krásný trámový strop. A pak to přijde: konec labyrintu, třpyt a lesk, byli jsme úspěšní, našli jsme ho. Ale nejsou to drahé kovy ani peníze, nýbrž něco daleko vzácnějšího: chmelová šiška z českého křišťálu!
Hledat tenhle poklad se může vydat každý – a každý ho najde. Kde? V královském městě Žatci, jež svá městská privilegia dostalo od Přemysla Otakara II. už v roce 1265. Přesnější adresu udávat netřeba – na místo vás povede maják. A protože jsme v srdci Žatecké chmelařské oblasti, i ten maják se jmenuje Chmelový. Dvaačtyřicet metrů vysoká vyhlídková věž stojí před Chrámem chmele a piva, s nímž ji spojuje lávka v úrovni prvního patra. Její vrchol se sedmi stylizovanými ocelovými tyčemi na chmel je vidět v Žatci skoro odevšad.
Poklad, maják a dokonce chrám – není těch vznešených slov nějak příliš? Ne, nebuďme zbytečně skromní. Také si s oblibou vychutnáváte vína, sýry, klobásy či jiné speciality z různých evropských zemí, které se honosí chráněným označením původu, protože mohou pocházet jen z přesně vymezeného území, kde mají tradici, k němuž zpravidla po staletí patří, jehož jsou nedílnou součástí, které jim dává nezaměnitelný a jedinečný charakter? Ano? A víte, že stejné chráněné označení původu má žatecký chmel? Že se jeho původ ověřoval a označoval už v 16. stol.? Že Marie Terezie vydala v roce 1769 patent o úředním pečetění chmele a vydávání listin zaručujících jeho jedinečný původ? V tomto případě můžeme být s klidným svědomím hrdí, je na co. Žatecký poloraný červeňák, vlajková loď mezi zdejšími chmelovými odrůdami a jakýsi světový standard v kategorii tzv. jemných aromatických odrůd, používají pivovary na celém světě, nejvíc se ho vyváží do Japonska.
Pokud se rozhodnete prozkoumat historii a tradice žateckého chmelařství podrobněji, nabízí se právě návštěva Chrámu chmele a piva jako vhodný, trochu nevázaný a nezávazný začátek. Nejprve se vydáte výtahem do výšin Chmelového majáku. Na cestu dostanete 3D brýle, a než vyjedete na vyhlídkový ochoz, zapomenete, že jste ve výtahu, a proletíte se horkovzdušným balonem nad Žateckem. Pak sjedete zpátky do prvního patra, po lávce přejdete do opravené historické budovy chmelového skladu, která sloužila svému původnímu účelu až do roku 1990, a vydáte se labyrintem z žoků chmele za pokladem. Cestou projdete i alchymistickou dílnou, umístěnou stylově do někdejší sirné komory, kde se sířil chmel. Děti určitě nadchne povídání o tom, jak se kdysi dávno jakýsi alchymista snažil vymyslet náhražku, která by se mohla dávat do piva místo chmele, když bylo chmele málo nebo byl příliš drahý. Až na sklonku svého života zjistil, že bádal marně, a prozřel – chmel je přece tak jedinečný, že ho nahradit nelze a naopak by mu měl být vystavěn chrám…
Nalezením pokladu, oné obří křišťálové chmelové šišky, ještě prohlídka nekončí. Následuje erbovní síň se znaky všech obcí patřících do Žatecké chmelařské oblasti, její mapa, ukázky vybraného chmelařského náčiní, povozy, které v minulosti opravdu jezdily chmelnicemi, i dobové fotografie. Je tu také strojovna Chmelařského orloje, opravdové kuriozity, která zdobí boční stranu budovy. Jde po pražském a olomouckém o třetí největší orloj u nás, který kromě hodin ukazuje i astronomický čas, v každou celou hodinu odbíjí, má i svou smrtku, jen místo apoštolů se v okénku ve dně sudu objevují mariášové karty a pod ciferníkem si sousedé připíjejí půllitry.
Do komplexu Chrámu chmele a piva patří přilehlá restaurace s minipivovarem, který samozřejmě vaří piva z místního sladu a chmele, a další dvě místa v okolí, jež také stojí za krátkou zastávku. V Masarykově ulici byl obnoven objekt původní renesanční sladovny, která byla postavena v 70. letech 16. stol. a 200 let sloužila svému původnímu účelu. Poté fungovala několik desetiletí jako sýpka, následně byla prodána v obecní dražbě, adaptována na obytný dům, v němž byla ke konci 19. stol. též umístěna malá výrobna barev a laků, po válce už jen chátrala, hrozila jí i demolice, až byla v roce 2010 kompletně zrekonstruována. Maličká expozice připomíná její původní využití, seznamuje s dobovým postupem při výrobě sladu a některými archeologickými nálezy, většina objektu slouží jako galerie. Druhým místem je pak opravená Klášte..
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Technické památky Česka