Ti svůj nový domov poeticky pojmenovali Země dlouhého bílého oblaku. To je rozhodně romantičtější než pozdější název Nový Zéland, který zvolil holandský mořeplavec Abel Tasman, jenž sem dorazil jako první Evropan v prosinci 1642 a zakreslil hrubý obrys ostrovů do mapy. Od Maorů se však nedočkal přátelského přijetí. Lépe na tom byl kapitán Cook, který poprvé připlul k Novému Zélandu jako první Evropan po Tasmanovi v r. 1769, zmapoval skoro celé jeho pobřeží a kotvil zde i při svých dvou dalších objevitelských plavbách do jižního Pacifiku.
V roce 1840 uzavřeli Britové s domorodci tzv. smlouvu z Waitangi, která měla vyřešit vzájemné vztahy původních Maorů a nových usedlíků z Británie. Příliš se však nedodržovala a následkem byly války o území v 60. a 70. letech 19. století. Maorští náčelníci se totiž domnívali, že jim smlouva zaručuje suverenitu, ale vlastně se jednalo o nárok britské koruny na celou zemi. Teprve v současné době se vláda snaží vykompenzovat Maorům ztráty území pomocí finančních příspěvků, převáděním vlastnických práv a zvýhodněným právem rybolovu. Politický parlamentní systém i ekonomika jsou založeny na britském modelu a Nový Zéland je součástí Commonwealthu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008
Další informace o Novém Zélandu naleznet zde: www.sopka.cz
