Země dlouhého bílého oblaku

Ti svůj nový domov poeticky pojmenovali Země dlouhého bílého oblaku. To je rozhodně romantičtější než pozdější název Nový Zéland, který zvolil holandský mořeplavec Abel Tasman, jenž sem dorazil jako první Evropan v prosinci 1642 a zakreslil hrubý obrys ostrovů do mapy. Od Maorů se však nedočkal přátelského přijetí. Lépe na tom byl kapitán Cook, který poprvé připlul k Novému Zélandu jako první Evropan po Tasmanovi  v r. 1769, zmapoval skoro celé jeho pobřeží a kotvil zde i při svých dvou dalších objevitelských plavbách do jižního Pacifiku.

V roce 1840 uzavřeli Britové s domorodci tzv. smlouvu z Waitangi, která měla vyřešit vzájemné vztahy původních Maorů a nových usedlíků z Británie. Příliš se však nedodržovala a následkem byly války o území v 60. a 70. letech 19. století. Maorští náčelníci se totiž domnívali, že jim smlouva zaručuje suverenitu, ale vlastně se jednalo o nárok britské koruny na celou zemi. Teprve v současné době se vláda snaží vykompenzovat Maorům ztráty území pomocí finančních příspěvků, převáděním vlastnických práv a zvýhodněným právem rybolovu. Politický parlamentní systém i ekonomika jsou založeny na britském modelu a Nový Zéland je součástí Commonwealthu…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008

Další informace o Novém Zélandu naleznet zde: www.sopka.cz