Z množství nepálských božstev se jedno zcela zásadně vymyká. Jde totiž o skutečnou, živou bohyni. A dokonce ji můžete spatřit na vlastní oči.
Na terase s výhledem na klokotající ruch Káthmándú plánujeme příští týdny. Za pozvolným nabíráním horské výšky vyrazíme nejprve nepálskými stezkami do základního tábora Everestu. Teprve po úvodním aklimatizačním treku máme v úmyslu přejet do Tibetu k vlastnímu horolezeckému výstupu. Témata živého balkonu se příjemně proplétají, zaplavuje nás pohoda prvního dne v exotickém prostředí. Královské město štědře otevírá brány své pohostinnosti, vítá hosty omamným zlatem. Na pivu Everest velkolepé barvy šlechticů trůní navíc sněhová pěna královského hermelínu. Tahle tekutá podoba bílých ledovců je příjemná. Vychutnáváme symbolický startovní žejdlík země zastaveného času. Možná jsme profesně deformovaní, ale už poposedáváme nutkáním vyrazit mezi „naše Nepálce“.
Čeká švitořivá Pamfa, krásná Pratima, na novinky natěšený Rádž – nemůžeme je zklamat. Návštěva pulsujícího srdce města je příjemná povinnost, všichni jsou na svých místech! Máme štěstí dokonce na Kumárí, jedinou opravdovou bohyni světa. Kult nedospělé dívky uctívá od středověku ztělesnění božské Kálí. Při výběru nové bohyně se prý odehrává náročný test, dívka musí projít dvorem plným mrtvých zvířat a krve. Z rozličných předmětů správně vybere ty, co patřily předchůdkyni. Důležité pro volbu je souznění, příjemný vzhled i patřičný horoskop. Nožka bohyně se nesmí dotknout „špinavé země“, která je pro vznešenost nízká. Všude ji přenášejí noblesní nosítka, požívá blahobyt princezny. Před branou říše snů však pohádka zhmotní, izolovaný život Kumárí trvá jen do první periody. Krvácení, odřeniny a otevřené rány jsou pro hinduismus nečisté…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nepál