Život v Barceloně je stejně příjemný jako její subtropické klima a poloha na břehu moře. Jaro je dlouhé a pozvolné, stejně tak i podzim, obě období jsou velmi přívětivá a přímo vyzývají k pobytu venku. Léto bývá horké, ale vlhké a lepkavé, zima je většinou krátká, mírná a deštivá. Sníh se zde objevuje velmi zřídka, pro obyvatele znamená paniku a pro dopravu totální kolaps.
Jedním z hlavních rysů Barceloňanů je hrdost na svůj národ a jazyk. Pokud posloucháme dnešní obyvatele, zjistíme, že tato národní vlastnost pramení z minulosti – z doby diktátora Franca a existence samostatného Katalánska. Při oslavě národního dne, La Diada Nacional, se vzpomíná na porážku Katalánska španělskými vojsky Filipa V. Bourbonského. Tehdy, 11. září 1714, nezávislá země ztratila svá zákonná práva a nastalo období potlačování katalánského jazyka i kultury. Části svých občanských práv znovu nabyla v roce 1932 a po občanské válce o ně pod diktaturou generála Franca opět přišla. Zase se vrátila doba stíhání a represe jazyka i veškeré katalánské kultury, kterou mnozí starší lidé pamatují. Po návratu demokracie se katalánština vynořila jak přílivová vlna a Katalánci se okamžitě přihlásili ke svému městu a kultuře. Proto si je rychle získáte, když je oslovíte jako Katalánce, a ještě rychleji naštvete, pokud je nahlas budete považovat za Španěly. Uložte si do paměti, že Katalánci nemají rádi koridu, netančí flamenco a vyhýbají se i dalším ryze španělským zábavám.
Mentalitu místních lidí jistě ovlivňuje slunce, teplo a moře. Barceloňané jsou družní, společenští a milují zábavu. Velice rádi se setkávají v kavárnách i barech, kam si zejména muži přicházejí vypít kávu a přečíst noviny (nejčtenější rubrikou je pořadí fotbalových klubů španělské ligy). Kávu si doma připravují mnohem méně často než my – i to je způsobeno venkovní teplotou a chutí posedět na čerstvém vzduchu. V barech je k dispozici denní tisk a v některých najdeme společenské hry, jako jsou šachy, dáma nebo oblíbený stolní fotbal. Do kaváren velmi rády chodí i ženy, téměř vždy dobře oblečené a hezky upravené společně diskutují u kávy nebo čokolády a probírají módní nebo rodinné záležitosti. Barceloňané si libují v gestikulaci rukou, tělesném kontaktu, při pozdravu vám podají ruku nebo vás rovnou obejmou a dvakrát políbí. I poté se vás neustále dotýkají. Jejich důvěru si však musíte nejdříve získat. To se vám může snadno podařit, pokud se naučíte pár katalánských slov a základních zdvořilostních frází.
Zaměstnaní lidé, kteří nemají malé děti, často nesnídají ráno doma, ale cestou do práce se zastaví na kávu a croissant. Život ve městě naplno začíná okolo deváté hodiny, kdy se otevírají obchody a začíná škola. Přes poledne (pro Katalánce okolo 13–14 hodin) obchody a některé služby zavírají, znovu ožívají kolem třetí odpo
odpoledne a mají otevřeno až do večerních hodin. Tomu je také přizpůsoben osobní a pracovní život obyvatel. Nenaobědváte se dříve než před 13. hodinou, večeří se nejčastěji mezi osmou a devátou. Jídlo má většinou několik chodů včetně různých předkrmů, nikdy nechybí zákusek (může být i jogurt nebo ovoce). V poslední době, kdy se nezaměstnanost i v Barceloně vyhoupla k vyšším hodnotám, si však musí poměrně dost lidí mnohá potěšení odříci.
I školní docházka má svá jižanská specifika. Některé děti školní zařízení začínají navštěvovat dříve, než se naučí chodit. Je to typ našich jeslí, do kterých berou děti hned po skončení mateřské dovolené, která trvá pro nás nepředstavitelné pouhé čtyři měsíce. Ženy se rozhodují již v porodnicích, zda začnou děti kojit a zůstanou s nimi doma, protože je otec uživí, nebo zda budou miminko krmit umělou výživou a po čtyřech měsících se vrátí do práce. Povinná školní docházka začíná již ve třech letech a náplň má podobnou jako naše školky, po několika letech plynule přechází v standardní vyučování. Dětem ráno začíná výuka v devět hodin a trvá do jedné odpolední, pak mají dvouhodinovou pauzu na oběd, kterou tráví většinou na školní zahradě. Odpolední vyučování trvá obvykle od tří do pěti a pak teprve dětem začínají zájmové kroužky. Středoškoláci začínají den časněji a zasedají do lavic již ve čtvrt na devět.
Pracuje se obvykle také od devíti, na oběd se chodí ve 13 nebo 14 hodin, polední pauza končí v 15 a domů se odchází po 19. hodině. Děti za škol a školek vyzvedávají prarodiče nebo najaté hlídací pomocnice, rodiny se doma scházejí až před osmou. To už se moc nevaří, večeře bývají většinou studené. Dříve matky často pracovaly na zkrácené úvazky, ale krize ubrala tolik pracovních míst, že částečné úvazky téměř zanikly. Ženy jsou teď buď nezaměstnané, nebo pracují na plný úvazek a jsou rády, že práci mají.
V běžných pracovních dnech Barceloňané kromě práce, jídla a nezbytného chodu domácnosti mnoho zábavy nestihnou, zato víkendy a svátky si užívají naplno. V sobotu či v neděli většinou rodiny vyrážejí do restaurací na oběd. V letních vedrech upřednostňují jídlo venku a vydávají se do přírody na pikniková místa, kde u dobrého jídla v poklidu stráví příjemné odpoledne. Lákadlem pro víkendový odpočinek Barceloňanů je pláž, a to nejen v poloze ležmo při opalování, jak ji máme v představách my. I za chladnějších jarních a podzimních dnů se místní procházejí po nábřeží, pohovoří se známými, děti si hrají a dovádějí v písku a den se završí u kávy nebo dobré paelly. Aktiv…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Barcelona