Ze tří kodaňských turisticky zajímavých zámků je nejnepřehlédnutelnější Christiansborg. Jeho 106 m vysoká věž je nejvyšší v Kodani, když o půl metru převyšuje věž radnice, a zámek je tak velký, že se do něj kromě královských reprezentačních sálů, kuchyně, stájí a kaple, přístupných veřejnosti (o základech jeho předchůdců v podzemí nemluvě), vejde také Folketinget (Parlament), Højesteret (Nejvyšší soud) a úřad dánské premiérky.
Tomu malému ostrůvku, před mnoha staletími skupince ještě menších ostrůvků, u pobřeží Sjællandu se říká Zámecký (Slotsholmen), právě podle řady staveb, které se na něm za posledních 850 let vystřídaly. První byl zakladatelský hrad biskupa Absalona postavený roku 1167. Skončil rozebrán kámen po kameni tzv. kolínským spolkem hanzovních měst ke konci druhé války, kterou s ním vedl, na rozdíl od té první o pár let dříve nepříliš úspěšně, dánský král Valdemar IV. Atterdag. Tradičně se tento akt klade do roku 1369, o rok později pak byla ve Stralsundu podepsána vynucená mírová smlouva, která zajistila hanze volný obchod v celém Baltském moři.
Záhy však na stejném místě vyrostla nová stavba označovaná jako „kodaňský zámek“, byť ve svých počátcích měla podobu typického středověkého hradu. Ten byl několikrát v průběhu následujících staletí rozšiřován a upravován, aby lépe vyhovoval soudobým nárokům, a stále více se měnil z hradní pevnosti v pohodlný rezidenční zámek, což definitivně stvrdil král Frederik IV. kompletní přestavbou dokončenou roku 1728. Jenže o dva roky později Frederik IV. zemřel a jeho syn Kristián VI., jeden z největších dánských stavebníků 18. stol., se rozhodl jinak. Skoro novostavbu svého otce nechal pouhé tři roky po jejím dokončení strhnout – nebylo to rouhání? Podle toho, co následovalo ke konci 18. stol. a znovu o 90 let později, by se dalo říci, že asi ano. V místě kodaňského zámku nechal architekta Eliase Davida Häussera, později ve spolupráci s Nicolaiem Eigtvedem a Lauridsem Thurou, vystavět zcela nový zámek, největší a nejdražší v dánských dějinách, který pojmenoval po sobě Christiansborg. V roce 1740 se do něj královská rodina nastěhovala a 26. 2. 1794 zámek kompletně vyhořel. Z plamenů se podařilo zachránit jen malou část uměleckých děl a dalších cenností, které zdobily zámecké komnaty. Ze staveb zůstaly zachovány pouze královské stáje, které fungují dodnes.
Královská rodina (vládl tehdy Kristián VII.) nalezla útočiště v Amalienborgu, o kterém píšeme v samostatném článku. V letech 1803–1828 vystavěl Christian Frederik Hansen znovu na stejném místě ve velmi uměřeném neoklasicistním slohu druhý Christiansborg. Když ho dokončil, dospěla královská rodina k názoru, že je jí v Amalienborgu dobře, a nový Christiansborg začala využívat pouze k reprezentačním účelům a pro ubytování svých hostů. Jednoho královského obyvatele ale druhý Christiansborg přece jen měl. Byl jím Frederik VII., onen panovník, za jehož vlády skončil roku 1849 v Dánsku absolutismus a začal fungovat parlament, jemuž král přepustil v Christiansborgu část prostor. Historie se opakovala 3. 10. 1884, zámek znovu kompletně vyhořel, i když tentokrát se z něj podařilo zachránit více cenností než při předchozím požáru o 90 let dříve.
A tak jsme se dostali ke stavbě současné. Vypadá historičtěji než její předchůdkyně, neboť architekt Thorvald Jørgensen zvolil neobarokní sloh. Základní kámen byl položen roku 1907, hotovo bylo o 21 let později. Stavělo se s představou, že v zámku bude opět sídlit parlament, že tam budou reprezentační prostory, ale také královská rezidence o 95 místnostech. První dvě myšlenky došly naplnění, třetí nikoli. Tehdejší král Kristián X. se opět rozhodl setrvat v Amalienborgu, takže tato část paláce připadla nejprve ministerstvu zahraničí a posléze úřadu dánských premiérů, resp. premiérek. Do severního průčelí zámku jsou zasazeny fragmenty z Hansenova druhého Christiansborgu, zatímco odkryté základy Absalonova hradu a kodaňského zámku se ukrývají v podzemí a tvoří dnes jeden z prohlídkových okruhů.
Největší zájem je ale samozřejmě o okruh, který vede královskými reprezentačními prostorami. Při různých příležitostech je královna stále využívá, takže v některých dnech mohou být uzavřeny, jinak ale návštěva určitě stojí za to. Místnosti jsou upraveny v historizujícím stylu a jsou v nich k vid…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kodaň