Bílý dům
Místo na dnešní adrese 1600 Pennsylvania Ave NW vybral už George Washington, ale ve skutečnosti v rezidenci nikdy nebydlel. Prvním obyvatelem se stal až jeho nástupce v prezidentském úřadě John Adams. Od té doby se podoba sídla amerických prezidentů podstatně změnila díky nejrůznějším přestavbám a přístavbám. V průběhu času se také změnilo jeho zabezpečení, takže v současnosti jde o jednu z nejstřeženějších budov v USA. V dnešním světě to nikoho nepřekvapí. To, co překvapí, je jeho velikost. Na rozdíl od honosných sídel mnohých světových vládců se zdá Bílý dům dost malý na to, že je sídlem nejmocnějšího muže na planetě.
Původní projekt prezidentského sídla vytvořil už hlavní architekt Washingtonu Pierre Charles l’Enfant. Měla to být palácová stavba, zhruba pětkrát větší než ta současná. Francouzský génius se nechal inspirovat evropskými paláci, aniž by si uvědomoval omezené finanční možnosti nové republiky. Po jeho nedobrovolném odchodu z pozice hlavního tvůrce Washingtonu byl z několika podaných návrhů vybrán projekt irského architekta Jamese Hobana.
Hoban postavil několik výrazných budov ve své vlasti, ale pracoval i na budově okresního soudu v Charlestonu v Jižní Karolíně. Tam se setkal s Washingtonem, který ho přesvědčil, aby se zúčastnil soutěže na stavbu Presidential Mansion, jak se stavbě původně říkalo. Hoban byl silně ovlivněn italským renesančním umělcem Andreou Palladiem a projekt vytvořil v klasicistním stylu s výraznými palladiovskými prvky. Říká se, že k jeho plánům přispěl i pozdější obyvatel Bílého domu Thomas Jefferson. Autor Deklarace nezávislosti byl sám amatérský architekt a tvůrce několika neoklasicistních staveb včetně svého vlastního domu. Při svém pětiletém pobytu ve Francii se seznámil s evropskou architekturou, a dokonce podal anonymně jeden ze soutěžních návrhů na stavbu prezidentské rezidence.
Stavba započala v roce 1792 a dokončena byla na sklonku roku 1800. Jako první se do ní nastěhoval druhý americký prezident John Adams a od té doby v ní bydleli všichni prezidenti USA až do dnešních časů. Z původní budovy se však zachovala jen část obvodových zdí.
Za čtvrtého prezidenta Jamese Madisona vypukla válka s Velkou Británií. Americké jednotky vtrhly do britské provincie Horní Kanada, Britové na oplatku připluli s válečnou flotilou po řece Potomac a obsadili americké hlavní město. Prezidentovi se i s doprovodem podařilo narychlo uprchnout, ale zanechal Britům připravenou večeři. Poté, co se dobyvatelé najedli a vypili všechno víno, zapálili prezidentské sídlo i budovu Kapitolu a spokojeně sledovali dílo zkázy. Naštěstí nečekaná bouře požár uhasila, a tak budovy neshořely úplně. Bylo to poprvé a naposled v dějinách, co bylo hlavní město USA obsazeno cizími vojsky.
Britové se zdrželi jen asi 26 hodin a poté, co odpluli, vrátil se prezident zpět. Dočasně musel využívat jiných objektů, na rekonstrukci Bílého domu se pracovalo až do roku 1817. Architektem byl opět Hoban, ke kterému se připojil jeho britský kolega Benjamin Latrobe, mimo jiné také pracující na obnově Kapitolu.
Madison už do Bílého domu nevstoupil. V opraveném sídle začal úřadovat až jeho nástupce James Monroe. Právě za něj byl postaven půlkruhový portikus na jižní straně, čímž dostalo sídlo prezidentů svůj typický vzhled. Díky svému tvaru často vzbuzuje pocit, že právě tam se nachází slavná Oválná prac…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Washington, D.C.