Jeho první projevy lze zaznamenat po nástupu Kateřiny II. na carský stolec; na jiném místě se podrobně zabýváme stavbou Zimního paláce a všímáme si proměny, jíž procházely jeho interiéry hned poté, co byl B. Rastrelli uvolněn z funkce carevnina hlavního architekta; baroku byl již konec. Umění na dvorech evropských vladařů tehdy pohotově reagovalo na dění na dvoře Ludvíka XV. a zúročovalo nové poznatky studia antických památek. V okázalém vzhledu budov bylo patrné vítězství racionální kompozice a čistoty linií v duchu dobových pouček doplňovaných pečlivě studovanými detaily sloupových řádů. V interiérech kupodivu vládla nespoutaně hravá a koketní zdobivost, jíž se dostalo názvu rokoko (což byl případ zmiňovaných změn uvnitř Zimního paláce), ale navenek už nastupoval klasicismus ve své nejčistší podobě. Neuškodí si připomenout, že v roce 1757 byla z popudu M. V. Lomonosova v Petrohradě založena Akademie umění, napříště i zde hlavní opora nového slohu, který mohl architekt A. F. Kokorinov tehdy uplatnit hned na její budově, podobně jako jeho starší současník Antonio Rinaldi na stavbě tzv. Mramorového paláce o něco později.
K prvním významným představitelům klasicismu v Petrohradě však patřila až generace umělců narozených po polovině 18. stol., jako byl Andrejan Dmitrijevič Zacharov, absolvent petrohradské Akademie a odchovanec pařížského ateliéru J. F. Chalgrina, mj. autor dnešní podoby budovy Admirality, jíž se věnujeme ve zvláštním článku, nebo Andrej Nikoforovič Voronichin, původně nevolník hraběte Stroganova a talentovaný kreslíř, který svého chlebodárce neopustil ani po vystudování Akademie a po získání profesury tamtéž a velkou část umělecké tvorby spojil se službou hraběti. Pro změnu dobového vkusu bylo typické, že právě on upravoval v klasicistním duchu interiéry Stroganovského paláce, když hrabě odmítl starší barokní návrhy Rastrelliho, ale především se proslavil jako tvůrce proslulého Kazaňského chrámu při Něvském prospektu z let 1801–1811. Mohutný kupolovitý chrám s představeným sloupovým portikem připomíná kompozici Svatopetrského chrámu v Římě a lze jej zařadit k mnoha obdobným klasicistním stavbám zčásti ještě poplatným renesančnímu a baroknímu cítění…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2018