Na samém severovýchodním konci Gruzie, u hranic s Ruskem, konkrétně Čečenskem a Dagestánem, leží na severních svazích Velkého Kavkazu malá historická oblast Tušetie, kam byla první silnice postavena teprve na počátku 80. let minulého století. Většina jejího území je chráněna coby národní park (834,5 z 896 km2), vyhlášený v roce 2003. V místních vesničkách vzniklo po vyhlášení národního parku rychle několik penzionů, národní park nabízí 11 turistických tras, jež umožňují treky od jednodenních až po šestidenní, několik tras lze projet i na horských kolech nebo v koňském sedle.
Park je mimořádně přitažlivý svou prakticky nedotčenou přírodou patřící do ekoregionu kavkazských smíšených lesů a samozřejmě horami, které zahrnují na hranici s Čečenskem i několik čtyřtisícovek. Do výšky zhruba 2000 m n. m. převládají borové lesy s dominantní borovicí lesní, výše přibývá bříz (bělokorá, Litvinovova, Raddeova – ta je uvedena na gruzínském Červeném seznamu ohrožených druhů), které dosahují až k hranici 2400 m n. m. Celkem roste v národním parku přes 1000 druhů rostlin – z toho 230 druhů připadá na kavkazské endemity a v 11 případech jde dokonce o endemity gruzínské.
K nejvzácnějším zvířecím obyvatelům národního parku patří levhart perský, kterého při treku s největší pravděpodobností nespatříme. Ale Tušetský národní park je třeba také jediným intaktním místem, kde se v Gruzii vyskytují kozy bezoárové, a správa parku se kromě jejich ochrany snaží také vytvořit určité stezky, z nichž je vyšší pravděpodobnost pozorování těchto sudokopytníků. V parku žije rovněž kozorožec dagestánský, který se dá občas také zahlédnout. Na své si tu přijdou i amatérští ornitologové, kteří zde mohou spatřit třeba kavkazské endemity tetřívka kavkazského a velekura kavkazského. Na horských loukách se tu pasou ovce a koně, ochutnat místní ovčí sýr je povinnost, a pokud se termínově trefíte do data některé z tušetských slavností, máte o jeden nezapomenutelný zážitek navíc. Gruzie
Tušetiek