Vardzia - Celkový pohled na část areálu

Jeskynní klášter Vardzia

Vardzia

Jeden z článků v tomto čísle přiblížil čtenářům skalní město Uplisciche severozápadně od Tbilisi. Nejde však zdaleka o jedinou gruzínskou památku tohoto typu. Na samém jihu země, pár kilometrů od turecké hranice, se na levém břehu řeky Mtkvari (Kura) vypíná podsaditá hora Erušeti. Po jejím úbočí se táhne asi půl kilometru dlouhý pás jeskyní, jež jsou v některých místech naskládány až ve 13 patrech nad sebou.

Lokalita byla osídlena už v době bronzové, ale s cíleným budováním pevnosti a s ní i kláštera začal teprve král Jiří (Giorgi) III. v 2. pol. 12. stol. K největšímu rozvoji celého areálu došlo až za jeho dcery, královny Tamary, která nastoupila na trůn po smrti svého otce v roce 1184. Za její vlády vystupoval do popředí stále více duchovní charakter místa, žilo zde až dva tisíce mnichů. Údaje o počtu jeskynních místností se dost liší, ale střízlivě lze odhadnout, že dodnes dochovaných zhruba šest stovek je možná třetina, ale spíše jen čtvrtina nebo dokonce pětina původního počtu. A s Tamarou se spojuje i legenda o pojmenování místa. Budoucí královna tu prý kdysi byla jako malé děvčátko na lovu se svým strýcem, v jeskyních se ztratila a volala pak „ak var, dzia“, tedy „tady jsem, strýčku“.

Prosperující klášter značně poničilo zemětřesení v roce 1283, když se zřítila část skalního masivu narušeného hloubením dalších a dalších jeskyní. Asi dvě třetiny původního areálu byly nenávratně zničeny, zbytek ale po nezbytných opravách fungoval dál, přečkal následující zemětřesení v polovině 15. stol. a jeho definitivní konec přišel až o sto let později po útocích Peršanů (šáh Tahmásp I. v roce 1551) a Turků (1578).

Vardzia - Kostel Zesnutí Panny Marie – nade dveřmi je freska zachycující Tamaru a Jiřího III. před Bohorodičkou
Kostel Zesnutí Panny Marie – nade dveřmi je freska zachycující Tamaru a Jiřího III. před Bohorodičkou

Centrálním prostorem celého komplexu je kostel Nanebevzetí, resp. v ortodoxní tradici lépe Zesnutí Panny Marie, vysvěcený krátce po nástupu Tamary na trůn. Dochovaly se v něm nádherné nástěnné malby z let 1184–1186, jejichž autorem byl jakýsi mistr Giorgi. Nejzajímavější je typická donátorská scéna, na které stojí Tamara se svým otcem Jiřím III. před Bohorodičkou s dítětem na klíně. Jde totiž o nejstarší z pouhých čtyř známých vyobrazení královny Tamary, jež vznikla během jejího života. Oba jsou oblečeni v rouchách byzantského typu a Tamara drží v rukou model kostela. Nástěnné malby vytvořené technikou secco jsou zde opravdu velmi bohaté, v klenbách i na stěnách defilují novozákonní scény od Zvěstování přes Křest, Triumfální vjezd do Jeruzaléma či Ukřižování až po Seslání Ducha svatého a Zesnutí Panny Marie.

Společně se známou středověkou pevností Chertvisi, která stojí asi o 18 km dále po proudu Mtkvari nad jejím soutokem s říčkou Paravani, je Vardzia zanesena na indikativním (předběžném) seznamu k zápisu na seznam Světového dědictví UNESCO. Bude zajímavé sledovat, zda se Gruzii podaří s tímto návrhem uspět. Ale Vardzia stojí za návštěvu i bez ohledu na případné prestižní ocenění.

Vardzia