U Arabského kávovníku
Dům, kavárna, muzeum – všechno pod jedním názvem. Čeká tu dávný příběh, dokonce snad i s pikantní zápletkou, jídlo a pití, trochu poučení a zajímavé exponáty. Prostě místo, které stojí za návštěvu.
Původně renesanční dům ve Fleischergasse, zmiňovaný v městských knihách už roku 1556 coby dům U Bosácké brány (v dobové transkripci „Am Barfüßer Thor“), získal někdy ke konci 17. stol. Adam Heinrich Schütze, první, leč nikoli nejvýznamnější postava našeho příběhu. V roce 1711 obdržel také právo servírovat kávu. Druhou postavou je Johann Lehmann, který si získal v Lipsku věhlas jako dvorní čokolatiér, ale měl tu rovněž podnik, kde podával kávu. Bylo to v domě Schlaafsches Haus na rohu Marktu a Petersstraße. A pozor, důležitá podrobnost – Lehmanna při svých pobytech v Lipsku často navštěvoval kurfiřt Fridrich August I. neboli August Silný, který bydlíval v sousedním domě radního Dietricha Apela.
Mezi oběma domy prý dokonce byly spojovací dveře, aby dodávky horkých lahodných nápojů na kurfiřtův stůl byly co nejrychlejší. A jsme u třetí, tentokrát už hlavní postavy příběhu. Schütze měl dceru, Johanu Alžbětu, s níž se Johann Lehmann v roce 1716 oženil. V následujícím roce Schütze svému zeti prodal dům U Bosácké brány i s právem podávat v něm kávu. Lehmann naplánoval jeho barokní přestavbu spolu se zřízením nové kavárny. V roce 1719 byla opravdu otevřena, ale bez Lehmanna, který krátce před tím zemřel. Kavárnu dalších dlouhých 23 let velmi úspěšně provozovala jeho vdova Johana Lehmannová. Dům získal během přestavby nejen novou, dodnes zachovalou podobu, ale od roku 1720 také nové jméno odvozované od nepřehlédnutelné plastiky, která se v onom roce objevila nad vchodem. Je na ní mohutný Osman s kávovou konvicí ve tvaru páva, jemuž podává šálek lahodného nápoje malý amorek, v pozadí pak kvetoucí a plodící kávovník a nápisy – „Zum Arabischen Coffe Baum“ (U Arabského kávovníku) a „Johan Lehmann 1719“. Zvláštní je, že se nedochoval žádný záznam o tom, kdo nechal tuto plastiku v drážďanské dvorní sochařské dílně zhotovit a kdo za ni zaplatil. A tak přicházejí ke slovu drby. Na sedmnáctileté Johaně prý se zalíbením spočinulo oko Augusta Silného. A když románek skončil, nechal prý kurfiřt a vévoda saský, jakož i král polsko-litevský, jako poděkování zhotovit tenhle výstavní reliéf. Navzdory všem „prý“ se to hezky poslouchá.
Po pařížském Café Procope je U Arabského kávovníku druhou nejstarší nepřetržitě fungující kavárnou na světě. Stejně jako u pařížského podniku, ani zde nejde dnes pouze o kavárnu, nýbrž i o restauraci. Ale to vlastně není vůbec nic nového. Hned od otevření servírovala Johana Lehmannová kromě kávy rovněž čaj, kakao a likéry, od…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lipsko