Colli Euganei
Z jednotvárné Pádské nížiny, nekonečné pláně bez jediné vyvýšeniny, jak přelud z jiného světa vyvstává jihozápadně od Padovy shluk dávno vyhaslých sopek – Euganejské kopce, Colli Euganei.
Vznikly před zhruba 34 miliony let, v oblasti zalité původně ještě mořem, a v době své největší vulkanické aktivity vyrostly do výše 603 m n. m. (Monte Venda). Téměř stejně vysoko se tyčí nad okolní krajinou, protože nadmořská výška Pádské nížiny tu činí sotva 14 m.
Není divu, že dramaticky strmící kopce budily odedávna pozornost. A to nejen svým vzhledem a posléze úrodností sopečné půdy, ale i výskytem léčivých pramenů, zčásti i horkých, lehce radioaktivních, dosahujících teploty 87 °C. Už na počátku prvního tisíciletí př. n. l. je znali polomytičtí Euganejci a po nich Venetové, jak dokazují archeologické nálezy, ale zvláště je uměli ocenit Římané. S uznáním se o pramenech v 1. stol. zmiňuje polyhistor Plinius st. a po něm básník Marcus Valerius Martialis, ale též historikové jako Titus Livius či známý životopisec římských císařů Suetonius, připomínající slávu zdejších lázní v době císařství. Konkrétně zmiňovali Aquae Patavinae nebo Aquae Aponi, spojované s kultem boha termálních pramenů Apona; z nich se vyvinulo pozdější Abano Terme (doslova „Lázně Abano“), úpravné sedmnáctitisícové město plné zeleně, dnes srostlé do jednoho celku s Montegrotto Terme.
Zdejší léčivá voda pochází z předhůří Alp a po dlouhé, pomalé pouti nejhlubšími geologickými vrstvami, kde při vysoké teplotě a pod velkým tlakem vymývá nejrůznější minerály, sestupuje až do hloubky kolem 3–4 km, odkud pak prýští na povrch v podobě léčivých pramenů. Přednostmi, které ji proslavily, jsou zejména její blahodárné účinky při potížích revmatologické povahy, hlavně při léčbě formou vodních a bahenních lázní, ale též formou inhalace. Básník Lodovico Ariosto, spisovatel a politik Michel de Montaigne, ale též dramatik Carlo Goldoni nebo básníci jako lord Byron, Percy Shelley či Gabriele DʼAnnunzio… ti všichni zde pobývali a s nimi mnoho dalších. S více jak stovkou léčebných zařízení, provozovaných též v dalších lokalitách v okolí (Battaglia Terme, Galzignano Terme ad.) je dnes „Bacino Termale Euganeo“, jak se komplex oficiálně nazývá, jedním z největších lázeňských komplexů v Evropě.
Většina turistů, spěchajících po dálnici mezi Padovou a Rovigem, však Euganejské kopce zná jen z odstupu, především jako hustě zalesněné výšiny s anténou vysílače na Monte Venda a s obcemi rozesetými na jejich svazích a úpatích. Nejblíže dálnice, nejnápadnější z nich, je asi Monselice, místo spojované dokonce s homérskými bájemi a s uprchlíky ze zničené Tróje, kteří zde hledali novou domovinu. Malebné městečko je schoulené pod pahorkem Rocca di Monselice se zříceninou středověkého hradu z dob Fridricha II. Štaufského (Mastio Federiciano). Zdaleka je též vidět svatyně Sedmi kaplí (Santuario delle Sette Chiese) – poutní cesta mírně stoupající úbočím pahorku podél šesti kaplí k závěrečnému malému kostelíku a vedle něj se rozkládající pozdně renesanční vile Duodo, jež je dílem architekta Vincenza Scamozziho z roku 1593 (později ještě upravovaná).
Monselice je dnes snadno přístupné také po železnici (leží při hlavní trati do Bologni a Florencie) a překvapuje množstvím památek – mimo jiné dobře zachovanou částí původních gotických hradeb, s nimiž býval kdysi spojen i zmíněný hrad. Centrem města je Piazza Mazzini s Obecní věží (Torre Civica) ze 13. stol. (upravena v 16. stol.), odkud malebná Via del Santuario vede do výše položené části města, podél opevněného gotického paláce padovské rodiny Ezzelinů da Romano (Castello di Monselice) k románské staré katedrále (Duomo Vecchio) a dále k již zmíněné svatyni Sedmi kaplí. Ezzelinové, zejména pak Ezzelino III. a IV., patřili k nejvýznamnějším ghibellinským válečníkům 12. a 13. stol. a zmiňujeme se o nich též v článku o Cittadelle. Po roce 1250 však rod vymřel po meči a jeho místo zaujal padovský rod pánů z Carrary, kteří Monselice ovládali až do příchodu Benátčanů na počátku 15. stol. V komplexu staveb z 11.–16. stol. jsou k vidění dobové interiéry, ale také významná sbírka středověkých zbraní a brnění…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Benátsko