Krajina Toraji vyhlíží více než idylicky. Do dálky se rozlévá uklidňující zeleň rýžových polí a na obzoru se zdvihají domy s vysokou prohnutou střechou, před kterými se spokojeně popásá dobytek. Vše vypadá až příliš pokojně a plné života na to, že právě tento kout Indonésie je tak těsně spjat se smrtí. Zdejší unikátní komplexní pohřební rituály patří k tomu nejzajímavějšímu, co v celé zemi můžete vidět.
Ostrov Sulawesi, známý též jako Celebes, připomíná svým tvarem mohutnou chobotnici, která svými severními chapadly svírá záliv Tomini a mezi jejíž dvě jižní chapadla se hluboce zařezává záliv Boni. Toraja se nachází u kořene jihozápadního chapadla, asi 350 km severně od metropole Makassaru. Po silnici sem dojedete za osm hodin, oproti minulosti jde o rychlost téměř nadzvukovou.
Po dlouhá léta zůstavala Toraja zapomenutým a přehlíženým koutem. Až do začátku 20. stol. šlo v podstatě o neznámou oblast bez významnějších kontaktů s holandskou koloniální správou, kterou obtížný přístup nijak nemotivoval k prozkoumání vnitrozemí. Jazyk místních obyvatel se tak dočkal písemného zachycení až na začátku minulého století, a většina tradic se předávala pouze ústně. Pozdější výzkumy potvrdily, že rituály Torajů se odehrávaly již v 9. stol. Mezi kusými informacemi o zvycích panujících ve vnitrozemí Sulawesi se vyjímá i poznámka našeho krajana dr. Cicvárka, který píše, že místní obyvatelé ještě někdy někomu uříznou hlavu pro štěstí jako Dajakové, ale jsou při tom méně ceremoniální a odbudou to tišeji.
Příchod misionářů zahýbal především s náboženskou strukturou regionu, jehož obyvatelé se tradičně hlásili k víře aluk to dolo („cesta předků“). K hromadné konverzi docházelo zejména ve 30. letech minulého století, kdy se pro Torajany stalo vyznání shodné s Holanďany vítaným ochranným „deštníkem“ před tlakem muslimských etnik z jihu. Dnes se jich ke křestanství hlásí 90 % z půlmilionové populace. Aluk to dolo však zcela nevyklidilo své pozice a stále zůstává přítomno v torajských obřadech.
S nejsilnějším odporem vůči křesťanství se misionáři setkávali mezi místní elitou, která se obávala ztráty svých privilegií. Až do zákazu v roce 1909 se v Toraje praktikovalo otroctví a obchod s lidmi. Hierarchizovaná torajská společnost se dělila do tří skupin s nobilitou stojící na vrcholu pyramidy tvořené dále „běžnými“ občany a otroky. K nepsaným tabu patřilo pravidlo neuzavírat sňatek s ženou z nižší společenské třídy…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Indonésie