Když v reakci na sílící ohrožení ze strany sousedních států v čele s hitlerovským Německem začalo prvorepublikové Československo budovat podél svých hranic pevnostní linii, prvními dokončenými články tohoto obranného systému byly objekty těžkého i lehkého opevnění v úseku mezi Bohumínem a Opavou. Ty si pak za války jako prakticky jediné z celé linie naostro zabojovaly, i když ironií osudu v úplně opačné situaci, než pro jakou se s nimi původně počítalo.
Na samém sklonku 2. sv. války dostaly jednotky 4. ukrajinského frontu rozkaz probojovat se z Polska na Moravu a při tom osvobodit Ostravu. První přímý útok v březnu 1945 ale skončil nezdarem, a tak byla akce pozastavena a vrchní velitel Petrov odvolán. Nahradil jej generál Jeremenko, jenž se rozhodl proniknout na naše území v prostoru mezi Opavou a Hlučínem a potom dobýt Ostravu obchvatem vedeným od západu a jihu. To se mu během posledních dvou dubnových týdnů podařilo, ale za cenu obrovských materiálních i lidských ztrát. Více než stotisícové německé armádě totiž k urputné obraně znamenitě posloužily objekty československého opevnění, které z větší části spadlo Němcům do klína bez boje po mnichovském diktátu, resp. po záboru Sudet. A posloužily přesto, že je Němci museli k obraně narychlo provizorně opravit, jelikož za okupace z nich vybrali vše, co mohl válečný průmysl využít jinde, a pak je využívali k testování dělostřelecké munice. Jeremenko ještě o mnoho let později vzpomínal, že s tak promyšleně vybudovanou obranou se Rudá armáda nikde jinde nesetkala, čímž mimoděk složil poklonu stratégům i konstruktérům československého prvorepublikového vojska.
V naší tehdy již socialistické vlasti se však o „buržoazním“ opevnění prakticky nemluvilo. V tomto směru začaly zvolna tát ledy teprve před polovinou 80. let, kdy také skupina nadšenců zaštítěná Muzeem revolučních bojů a osvobození v Ostravě mohla začít uskutečňovat svůj záměr obnovit pokud možno do původní podoby několik pevnostních objektů na Hlučínsku. Výsledkem mnohaletého úsilí a desetitisíců odpracovaných hodin se stal Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, jeden z nejpřitažlivějších cílů naší „pevnostní“ turistiky. Od roku 1992 je začleněn mezi expozice Slezského zemského muzea.
Areál tvoří skupina pěti pevnostních staveb, rozmístěných na zhruba kilometrové vzdálenosti v blízkosti silnice, která spojuje obce Darkovičky a Markvartovice. Jde o čtyři objekty těžkého opevnění neboli pěchotní sruby Štipky, Obora, Alej a Orel, doplněné železobetonovou pevnůstkou nazývanou v armádním slangu řopík podle Ředitelství opevňovacích prací, které jejich budování řídilo. Hlavním objektem je tu srub Alej, kterého si od silnice ani nemusíte všimnout, protože ho maskuje hliněný zához porostlý trávou. Svou mohutností vás udiví, až když dojdete od parkoviště k jeho týlové, od silnice odvrácené straně, a dost možná vás neméně udiví i základní údaje, uvedené na ceduli vedle vchodu. Dvoupodlažní srub byl vybudován ve III. stupni odolnosti, což znamená, že železobetonový strop horního patra má mocnost 2,5 m a čelní stěna 2,75 m; tloušťka ostatních stěn se blíží dvěma metrům. Při betonáži, která kvůli kompaktnosti nemohla být přerušena a probíhala tudíž nonstop celý týden, se spotřebovalo 2 tisíce kubíků betonu a 120 tun armovací oceli. Norma zaručovala odolnost stavby vůči střelivu ráže až 305 mm.
Vnitřek srubu má dvě patra, zvenčí se vchází do horního, jemuž se říká bojové. Zbraně – dva protitankové kanony spřažené s těžkými kulomety, dvě dvojčata těžkých kulometů a šest lehkých kulometů – jsou tu umístěny ve dvou střeleckých místnostech a ve dvou pancéřových zvonech, které spolu s pancéřovou kopulí prostupují stropem srubu. Jejich palebné sektory byly stejně jako u všech objektů celého opevnění velice přesně vymezeny s ohledem na účinnost střelby. Kanony vyrobené plzeňskou Škodovkou měly dostřel téměř 6 km a patřily k nejlepším pevnostním zbraním své doby. V bojovém patře si také zaslouží pozornost přesně zrekonstruované spojařské pracoviště. Srub byl připojen na telefonní vedení, v případě poruchy však mohl nouzově komunikovat s nejbližšími sruby