O Madeiře se často píše jako o „ostrově věčného jara“, případně „perle Atlantiku“. Hlavní zásluhu na těchto přídomcích má zdejší flóra – jak původní „divoká“, tak dovezená ze všech koutů světa. Madeira leží v subtropickém pásmu a má v principu středomořské klima výrazně ovlivňované nadmořskou výškou. V nejnižších polohách na jižní straně se daří i tropickým druhům, o subtropických nemluvě, v nejvyšších partiích vnitrozemí má flóra vysokohorský charakter, na suchých lokalitách, jako je poloostrov Ponta de São Lourenço, se objevuje xerotermní vegetace – a takhle můžeme pokračovat dál a dál.

Rozmanitost podmínek je obrovská, a tomu odpovídá i druhová pestrost. Na Madeiře se na ploše zhruba 740 km² vyskytuje přes 1220 taxonů původních cévnatých rostlin, z nichž je asi 13 % endemických, nerostoucích nikde jinde na světě. Botanicky nejcennější jsou porosty původních vavřínových lesů označovaných jako laurisilva. Toto rostlinné společenství je typické pouze pro Madeiru, Azory a Kanárské ostrovy (spolu s Kapverdskými ostrovy označovanými jako tzv. Makaronésie). V dávné minulosti pokrývaly obdobné lesy i velkou část jižní Evropy, odkud ale zcela vymizely během dob ledových, kdy mnohé choulostivé druhy v Evropě vyhynuly. Oprávněně tak můžeme madeirskou laurisilvu označit za jistý typ živoucí fosilie.

Lesy pojmenované podle toho, že jejich významnou složku tvoří stromy z čeledi vavřínovitých, vyžadují celoročně hodně vláhy a poměrně vysokou průměrnou teplotu. V některých jiných částech světa existují rovněž vavřínové lesy, jejich druhové složení i složení fauny, která je obývá, je však od makaronéské laurisilvy zcela odlišné. Jedinečnost laurisilvy na Madeiře, která vedla dokonce k tomu, že byla v roce 1999 zapsána jako přírodní památka na seznam Světového dědictví UNESCO, spočívá v tom, že je to největší dochovaná plocha tohoto lesa na světě. Laurisilva se zde vyskytuje v nadmořských výškách od 300 do 1300 m na ploše přibližně 150 km², tj. na pětině rozlohy ostrova, navíc jde asi z 90 % o les primární. Kromě převážně stálezelných stromů a keřů zde roste množství nejrůznějších kapraďorostů, mechů, játrovek a lišejníků. Především lišejníky a mechy najdeme i na kmenech a větvích stromů. Značný výskyt lišejníků dokládá nejen čistotu ovzduší, ale také velkou vlhkost vzduchu. Pro laurisilvu je charakteristická častá tvorba pasátových mlh, které vznikají právě pod hranicí cca 1300 m n. m., zatímco nahoře na vršcích kopců je jasno a slunečno. Atmosféra laurisilvy dokáže být někdy přímo magická, připomínající daleko spíše vlhké subtropické lesy třeba v Jižní Africe než evropskou krajinu.

Pro osobní seznámení s laurisilvou existuje na Madeiře jedno místo takřka ideální, které by byla škoda vynechat. Rozjeďte se do maličké vesnice Ribeiro Frio, která leží ve vnitrozemí ostrova v nadmořské výšce 860 m. První, co vás tam jistě zaujme, jsou volně přístupné sádky, kde se v nádržích malebně umístěných na terasách ve svahu odchovávají pstruzi duhoví. Asi 10 000 mladých ryb ročně se pak vysazuje do horských potoků. Už když se od sádek rozhlédnete kolem sebe, spatříte strmé svahy porostlé laurisilvou, ale to zdaleka ještě není ten správný zážitek.

Naproti sádkám na druhé straně silnice začíná naučná stezka Percurso Ambiental. Sotva kilometrová trasa s asi deseti zastávkami sice představuje na informačních tabulích některé z nejtypičtějších druhů stromů, keřů či kapradin laurisilvy, dokonce i s fotografiemi, ale jejich nalezení a rozpoznání v okolní vegetaci je problematické a celková atmosféra prostředí kolem stezky není nijak oslnivá. Nepříliš povedený dojem ještě umocňuje jakési opuštěné informační či vzdělávací centrum na konci stezky.

Ta správná cesta začíná pár desítek metrů za miniaturním centrem obce vlevo od silnice. Nápadná tabule vás upozorní, že jste na začátku turistické trasy PR 11 Vereda dos Balcões, tedy Balkonového chodníku. Cesta dlouhá 1,5 km vede prakticky po rovině, většinu trasy podél nefalšované levády Serra Do Faial (ano, opravdu půjdete podél vyzděného kanálu, kterým teče voda), a je tak snadná, že ji zvládne důchodce i dítě. To však vůbec nic nemění na tom, že vede nádhernou laurisilvou se vším, co k ní patří. Ústí na vyhlídce Miradou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Madeira