Egypt

Písečné pláně v Abú Síru nedaleko Káhiry, které od roku 1975 zkoumají naši egyptologové, vydaly v roce 1998 mimořádně cenné svědectví o životě starého Egypta. Archeologové odkryli neporušenou šachtovou hrobku kněze Iufaa, což se během předchozího půlstoletí nikomu v Egyptě nepodařilo. V hrobce hluboké 24 metrů s rozměry na povrchu přibližně 15 x 15 metrů objevili tři mumie. Nálezy staré 2600 let důkladně prozkoumal doktor Eugen Strouhal, profesor dějin lékařství na 1. lékařské fakultě UK v Praze.

Jedna z koster patřila asi čtyřicetileté ženě jménem Imachetcherresnet, která byla s největší pravděpodobností sestrou Iufaa. Když si ji profesor Strouhal prohlížel,  zaujala ho spirálová zlomenina bércové kosti pravé nohy a povšiml si i podivného znetvoření křížové kosti ženy. Při podrobnějším zkoumání v ní odhalil zcela hladkou kulovitou dutinu o průměru asi 4 cm. „Za života ženy byla vyplněna nádorem, který prorůstal do kanálů a otvorů v křížové kosti. Ty jsou určeny pro smyslové a pohybové nervy, takže stlačování nervů jí muselo působit velké bolesti a postupnou ztrátu hybnosti,“  říká profesor Strouhal, „nádor nebyl zhoubný, jeho operování však nebylo v silách Egypťanů. Zatím egyptologové nenašli důkazy o tom, že by staří Egypťané uměli operovat orgány uvnitř těla, podle dochovaných papyrů dokázali jen ošetřovat povrch těla. K úrazům docházelo nejčastěji ve válkách a například také při stavbě pyramid.“
Paleopatologický nález českých egyptologů je unikátní svou lokalizací. V křížové kosti ho ještě nikdo na dávných kosterních pozůstatcích nezjistil. „Objev přispívá k poznání historického vývoje výskytu nádorových onemocnění. Podle první hypotézy začaly zhoubné nádory lidstvo trápit až v době, kdy  naši předkové opustili kočovný způsob života a usadili se na jednom místě. Postavili si příbytky, ale nevěděli, jak z nich odvádět kouř, takže v nich byli vystaveni jeho rakovinotvornému působení. Podobný důsledek mělo pečení masa. Dalším rizikovým faktorem se stalo přelidnění lidských sídel, v nichž častější kontakt obyvatel vedl k vyššímu výskytu infekčních chorob, které mohly chronickým drážděním tkání vyvolávat nádorové bujení. Když budeme vědět, jak nádory vznikly, budou se nám snáz hledat způsoby, jak je léčit,“ vysvětluje profesor Strouhal.
V moři písku, pod horkým africkým sluncem pracuje u stolu v otřepaném stanu, kde dochází k základnímu „ohledání“ kosterních nálezů. Kost s dutinou po nádoru zdokumentoval v polní laboratoři v Abusíru pomocí  přenosného rentgenového přístroje.  Po získání povolení Nejvyšší rady památek hodlá svůj nález vyšetřit pomocí CT přístroje v Národním ústavu rakoviny v Káhiře. Egyptské zákony  totiž nedovolují vyvézt kosterní pozůstatky k bližšímu zkoumání do ciziny. „Současnou medicínu samozřejmě zajímá, kdy která choroba vznikla, v jaké fázi vývoje lidstva. A rozlišujeme, která choroba je civilizační, to znamená, že k ní vedly vlivy civilizace, a kterou lidstvo zdědilo po svých živočišných předcích. Má to význam pro výzkum, protože jinak zkoumáme nádory, o nichž víme, že byly vrozeny nejen člověku, ale i jeho předkům, tedy těm, které spojují člověka a opici,“ zdůrazňuje význam objevu profesor Strouhal, který se s podobným nálezem setkal poprvé v životě. „Tak samozřejmě je to něco, co přispěje k pokroku našeho poznání nemocí starých Egypťanů a celého lidstva. Chorob byla spousta, ne všechny máme zdokumentovány na kostech.  Řadu nemocí však postupně poznáváme pomocí DNA, protože jsou vlastně  v  kostní hmotě zaklety. Po získání egyptského souhlasu budeme moci v budoucnosti této metody použít, a tak se je podaří odhalit. Budeme tak moci třeba zjistit, jakými infekčními nemocemi lidé tehdy trpěli, protože například právě o nich toho zatím víme poměrně málo.“