V něčem podobné, v něčem rozdílné, v obou případech krásné, s interiéry plnými vybraných uměleckých děl a drahého nábytku – takové jsou dva domy, které poodhalují, jak se žilo a bydlelo na vybraných amsterdamských adresách u velkých grachtů v 19. stol.
Muzeum Onsʼ Lieve Heer op Solder nabízí obrázek toho, jak bydleli bohatí kupci ve zlatém věku 17. stol., Koninklijk Paleis zase empírovou nádheru královské rezidence Ludvíka Bonaparta. O obou těchto místech píšeme v samostatných článcích. Kromě nich jsou ale v Amsterdamu ještě dvě docela nenápadná muzea, jež nám otevřou dveře domů společenské smetánky 19. stol., příslušníků bohatých rodin s dlouhou tradicí a dostatkem prostředků, kteří se rádi obklopovali krásnými věcmi.
Museum Willet-Holthuysen (Herengracht 605) je v domě původně postaveném v letech 1685–1690 coby rodinná rezidence, v němž vždy žili významní členové amsterdamské společnosti. V roce 1855 ho koupil obchodník se zrcadlovým sklem a anglickým uhlím Pieter Gerard Holthuysen. Když o tři roky později zemřel, zdědila dům jeho dcera Louisa, která se již léta znala s o rok mladším Abrahamem Willetem, synem z bohaté aristokratické lékařské rodiny žijící nedaleko na Keizersgrachtu 522. Abraham se od mládí zajímal stejně jako Louisa o umění a literaturu. Jeho otec vlastnil rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů. Když v roce 1851 zemřel, Abraham záhy poté opustil studium práv v Leidenu a díky své části dědictví (měl tři sourozence) se mohl začít naplno věnovat své vášni – sbírání umění. Louisin otec ho nechtěl za zetě, protože viděl, jak bez rozmyslu utrácí, opakovaně se ocitá na hranici bankrotu a občas vede bohémský život v Paříži. Po jeho smrti ale již Louise a Abrahamovi nestálo nic v cestě, a tak se roku 1861 vzali. Abraham se přistěhoval do Louisina domu a do značné míry s její finanční pomocí (Louisa mu podle jejích účetních knih vyplácela jakousi apanáž ve výši 40 000 guldenů ročně) pokračoval ve své sběratelské činnosti. Manželé nově zařídili dům podle aktuální francouzské módy – a nešetřili přitom prostředky. Třeba jen za textilie do tanečního sálu v prvním patře, objednané z Paříže, zaplatili astronomickou částku 127 000 guldenů (v přepočtu na dnešní měnu více než půl milionu eur). Pravda, vznikl tak jeden z nejlepších dochovaných interiérů 19. stol. v celém Nizozemsku.
Manželství zůstalo bezdětné, Albert zemřel v roce 1888, Louisa o sedm let později. Ve své závěti odkázala dům s veškerým zařízením a sbírkami městu Amsterdamu. Měla jedinou podmínku – že se z domu stane muzeum, které ponese jméno Willet-Holthuysenových. Stalo se, hned v následujícím roce po její smrti bylo muzeum zpřístupněno pro veřejnost a otevřeno je i dnes, po 120 letech.
Přízemí bylo vždy doménou služebných, ale Willer-Holthuysenovi se hned ve dvou ohledech vymykali běžné praxi. Měli totiž také vlastního šéfkuchaře Willema Götze, což bylo u měšťanských rodin velmi výjimečné, a komorníka Hendrika. Když v livreji vítal u vchodu do prvního patra hosty, působilo to vskutku impozantně. Kuchyně však není původní, jde o rekonstrukci vzhledu z konce 18. stol., přičemž exponáty pocházejí z různých amsterdamských domů.
První a druhé patro mají po pěti místnostech – vždy dva pokoje ke kanálu a dva do zahrady po stranách centrální chodby a pátý, osmiboký pokoj na jejím „zahradním“ konci v přístavbě z 18. stol. Těžko se vybírá, která z místností je nejkrásnější. Kompletně zařízené interiéry mají všechny místnosti v prvním patře (jídelna, pánský a dámský salon, již zmíněný taneční sál a malý zahradní pokoj v přístavbě) a dvě v druhém – ložnice, která však není stejně jako kuchyně původní, a v přístavbě Abrahamův sbírkový pokoj. Sám mu říkal „starožitný“ a zval do něj své nejbližší přátele na neformální schůzky, při nichž jim ukazoval nové drobné kousky ze své sbírky. V ostatních místnostech druhého patra jsou vystaveny nejrůznější exponáty ze sbírek Willet-Holthuysenových. Zvláštností je komora v mezipatře nad jídelnou, kde se uskladňovalo vše, co nebylo potřeba každý den. Před odchodem nezapom…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Amsterdam