Láká vás představa několika dnů strávených sice se všemi příjemnými vymoženostmi civilizace, ale zároveň bez jejích stinných stránek a rušivých vlivů? Uprostřed přírody, kde (skoro) nespatříte auto, ale s pohodlným zaopatřením nadosah? Pokud jste odpověděli dvakrát ano, vaše vysněné místo se jmenuje Stoos.

Louky na náhorní plošině nad údolím Muotatal byly po staletí tradičními letními pastvinami dobytka. Počátkem 18. stol. tady byla postavena první poutní kaple, v polovině 19. stol. hostinec a tehdy velmi populární Molkenkuranstalt, zařízení, v němž se hosté oddávali léčebné pitné kúře, založené nikoli na popíjení minerální vody, nýbrž mléka či syrovátky od zvířat chovaných hned vedle. Začala se rodit osada Stoos, ale jen velmi zvolna – ještě v roce 1905 v ní trvale žilo pouhých 21 osob.

Samotný Stoos leží v nadmořské výšce 1305 m, ale horský hřeben, který se nad ním zdvihá, dosahuje známými vrcholy Fronalpstock a Klingenstock výšky 1922, resp. 1935 m n. m. Mléčné kúry si svou oblibu neudržely příliš dlouho, a tak byla celá oblast turisticky objevena a zpřístupněna vlastně až po vybudování pozemní lanovky ze Schlattli (část města Schwyz) v roce 1933. Zájem se zprvu soustředil hlavně na lyžování, ale postupně začalo přibývat i letních turistů.

Nechcete-li si na Stoos vyšlápnout pěšky z Morschachu ležícího na přirozené terase nad Lucernským jezerem o více než 650 m níže, máte hned dvě jiné možnosti, jak se tam dostat – kabinkovou nebo pozemní lanovkou. Autem se tam nesmí, pokud zrovna nepatříte mezi zhruba 150 stálých obyvatel osady, kteří mají speciální povolení. Právě díky tomu si ale Stoos udržuje svou výjimečnost a osobitost. Ve vesnici je kolem 400 prázdninových bytů a několik hotelů s celkovou kapacitou asi 2200 lůžek. Dále jeden obchod s potravinami, několik restaurací, dva obchody se sportovními potřebami, které v zimě fungují zároveň jako půjčovny vybavení, dvě lyžařské školy, jedna řemeslnická dílna (konkrétně jde o truhlářství, ze kterého pochází velká část zařízení prázdninových by…