Město Tomar ve středním Portugalsku, asi 80 km na jih od Coimbry, leží v jedné z nejúrodnějších částí celého Pyrenejského poloostrova. Kvalita půdy sem přilákala už římské osadníky. Dnes je nejznámější díky Kristovu klášteru, mimořádnému architektonickému a uměleckému dílu, považovanému za jednu z nejpůsobivějších památek v Portugalsku vůbec.

Oblast kolem pozdějšího Tomaru hrála důležitou roli už v dobách portugalské reconquisty, kdy král Afonso Henriques věnoval většinu území templářům, kteří mu výrazně pomohli v roce 1139 v bitvě u Ourique a později při dobývání Lisabonu a dalších maurských pevností. Velmistr portugalských templářů Gualdim Pais, jehož socha zdobí náměstí před radnicí, položil v roce 1160 základní kámen pevnosti a kláštera Convento de Cristo, pozdějšího hlavního sídla portugalských templářů.

Gualdim byl templářským rytířem v pravém smyslu. Chránil poutníky směřující do Svaté země, zúčastnil se druhé křížové výpravy, po svém návratu úspěšně vojensky bránil nově dobyté portugalské území před maurskými vpády a úspěšně odrazil i silnou armádu almohadského vládce Abú Júsufa al-Mansúra, která Tomar obléhala v roce 1190.

Ve 12. a 13. stol. rostla moc templářů v celé Evropě. Měli obrovské jmění, silnou armádu, v čele měli vlastního velmistra a nepodléhali žádnému králi. Jejich politická moc i bohatství začaly znepokojovat a zároveň lákat evropské panovníky. Francouzský král Filip IV. Sličný nakonec s pomocí papeže Klementa V. řád zrušil, templáře pozatýkal, mučil, obvinil z kacířství a sodomie a nakonec se zmocnil jejich majetku. V Portugalsku král Dinis na papežský nátlak řád rovněž zrušil, ale choval k němu značné sympatie, protože nezapomínal na pomoc templářů při osvobozování Pyrenejského poloostrova. Majetek řádu proto šikovně převedl na nově založený Kristův řád (Ordem Militar de Cristo), který se stal přímým nástupcem templářů a dědicem jejich poslání a po několika desetiletích se usadil rovněž v Tomaru. S menší úpravou si Kristův řád směl ponechat i znak – do červeného templářského kříže s rozšířenými konci ramen byl vložen bílý kříž, znamení nevinnosti.

Obezřetné rozhodnutí krále Dinise nakonec ovlivnilo dějiny celého národa, protože věrnost rytířů Kristova řádu portugalskému králi se v následujících staletích neobyčejně osvědčila. Když se počátkem 15. stol stal velmistrem řádu princ Jindřich Mořeplavec, zažíval řád zcela mimořádné období své existence. Snadno si představíme Jindřicha, jak ze své klášterní pracovny vydával rozkazy ke stavbě lodí, jak diskutoval s kartografy a námořníky, studoval mapy k průzkumu afrických břehů nebo rozděloval finance pro jednotlivé plavby. Možná, že…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Portugalsku