Plavba po Nilu
Většina egyptských starověkých památek leží v blízkosti Nilu, a tak je výhodné využít k jejich poznávání loď. Cestovní kanceláře to pochopily už před dobrými 150 lety. Pokud máte odpor k výletním obrům brázdícím s tisíci lidmi na palubě moře, zachovejte klid: Po Nilu jezdí lodě podstatně menší a útulnější. Po společném týdnu budete všechny spolucestující i posádku znát alespoň od vidění. Nemusíte si nikde složitě shánět ubytování ani stravu, dokonce máte večer postaráno i o taneční či pěvecká vystoupení.
Nejčastější je plavba po Nilu na 220 km dlouhé trase mezi Luxorem a Asuánem, za příplatek vás průvodce zaveze ještě omnibusem k nejúchvatnějšímu chrámu Abú Simbel, jehož přesun kvůli stavbě přehrady se zapsal do světové historie. Z bezpečnostních důvodů se nejezdí v noci. A byla by také škoda propást průjezd zdymadly a nemoci se kochat měnící se krajinou, která přechází od kukuřičných polí v plantáže cukrové třtiny. Tady jako kdyby se čas zastavil. Můžete tu spatřit třeba ještě šádúf – tradiční zařízení k čerpání vody pro zavlažování, které tvoří vahadlo na jedné straně se závažím a na druhé s nádobou na vodu, případně sledovat feláhy při klasické orbě pluhem. Dodnes tu je k vidění sakije, kolesové čerpadlo poháněné tažnou silou buvola či osla, v jižnější Núbii narazíte spíše na velbloudy. A taky možná na pouličního drezéra, který ukazuje v košíku dříve rovněž posvátnou kobru – teď už bez jedových zubů, zato s ladnými pohyby tanečnice a doživotně zajištěným noclehem. Krokodýly na řece nenajdete – zastavila je jinak kontroverzní Asuánská přehrada, ale kdysi patřili ke zdejšímu životu, ba i kultu, jak se ještě dozvíme.
Plavbu je dobré podniknout v zimě, kdy síla slunečních paprsků neobtěžuje, ale těší. Občas vás pravděpodobně velmi brzy ráno vzbudí volání muezzina, ale i to patří k poznávání cizí kultury. Jistě ho před bezmála sto lety zažila i slavná Agatha Christie, když tudy cestovala s manželem a nechala se inspirovat ke světoznámé detektivce Smrt na Nilu, která se později dočkala i tří filmových podob. Po setkání se slavným archeologem Howardem Carterem, objevitelem Tutanchamonovy hrobky, napsala autorka dokonce krimiromán ze starého Egypta Nakonec přijde smrt.
Pořadí návštěv jednotlivých památek se mění podle momentální situace na řece – některé přijdou na řadu při plavbě tam, další pak na zpáteční cestě z Asuánu, k jiným se dá během doby, kdy je loď zakotvena, zajet menšími loďkami, jako jsou tradiční felúky, plachetnice s místem pro šest osob, nebo větší a komfortnější dahabíje pro 10–20 osob.
Naší první zastávkou je Esna, Řeky nazývaná Latopolis. K oblíbeným historkám místních průvodců patří ta, která říká, že Řekové město pojmenovali podle jedné zdejší ryby, latese nilského, řecky nazývaného lates či latos, jehož kult se měl údajně ve městě pěstovat. Historickým podkladem k tomuto tvrzení je jediná věta ve Strabónově spisu Geographica, navíc není úplně jisté, pro který druh ryb tehdy Řekové uvedená jména používali. Devět metrů pod úrovní dnešního města se dochovala půvabná sloupová předsíň chrámu „božského hrnčíře“ Chnuma s beraní hlavou, stvořite…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Egypt
GALERIE
