Jednou z nejvýznamnějších osobností japonských dějin je nepochybně císař Meidži. Narodil se roku 1852 a až do své smrti v roce 1912 užíval jméno Mucuhito. Jeho otec (císař Kómei) zemřel v únoru 1867, Mucuhito byl krátce poté jmenován následníkem trůnu a připravovala se jeho korunovace. Měl se stát dalším z řady bezvýznamných císařů a strávit svůj život v zapomenutí v Kjótu.
Okolnosti ale rozhodly jinak. Doba tehdy byla pro Japonsko velmi bouřlivá a neklidná. V zemi vládli šógunové z rodu Tokugawa sídlící v Edu, kteří již delší dobu jen s obtížemi vzdorovali tlaku USA a dalších západních mocností, které chtěly narušit japonskou izolaci a přinutit Japonce, aby s nimi začali obchodovat. Šógun nakonec podlehl a v únoru 1854 podepsal s Američany pro něj dost nevýhodnou Smlouvu o míru a přátelství.
Mnozí samurajové ale s uzavřením této smlouvy nesouhlasili. Některým vadilo právě to, že jednání vedou šógunové. Upozorňovali na to, že historicky náleží moc v Japonsku císařům a šógunové z rodu Tokugawa si ji přivlastnili neprávem. Žádali konec vlády šógunů a návrat moci císařovi. Věrnost šógunům zachovával především klan Aizu na severu Honšú, zatímco návrat císařské vlády požadovaly hlavně rody na západě Honšú a na Kjúšú. A právě jejich členové se spojili s mladým korunním princem a umožnili mu, aby 3. 1. 1868 v Kjótu slavnostně vyhlásil začátek nové éry Meidži (doslova „osvícená vláda“) a návrat vlády do rukou císaře. Podle japonských zvyklostí se toto jméno stalo jeho jménem posmrtným, takže dnes se o něm mluví jen jako o „císaři Meidžim“. Spojení císař Mucuhito by Japonci považovali za nezdvořilé.
V následující tzv. bošinské válce císařské síly nejdříve odrazily útok šóguna na Kjóto a pak ovládly Edo. Poslední odpůrci císaře v čele s admirálem Takeakim Enomotem odpluli na sever do přístavu Hakodate, ležícím již mimo území tehdejšího Japonska na ostrově Ezo (dnešní Hokkaidó). V prosinci 1868 tam Enomoto vyhlásil nezávislou Republiku Ezo a nechal se zvolit jejím prezidentem. Pak se ale v Hakodate vylodila císařská armáda a 25. 6. 1869 republika kapitulovala. Teprve tímto aktem definitivně začala éra Meidži a staré město Edo vstoupilo do nové etapy existence jako císařské sídelní město pod jménem Tokio. Zároveň skončila bošinská válka, do níž se na obou stranách zapojilo asi 70 000 samurajů a 9000 jich padlo.
Císař Meidži se v roce 1868 stal zakladatelem vlastně úplně nového státu, s novým císařským palácem v novém hlavním městě. Stál před ním úkol změnit Japonsko v moderní, ekonom…
Úplné znění článku naleznete zde