Mezi největší a nejkrásnější lesní plochy Polska patří Bory Tucholskie o rozloze přibližně 3000 km2, které tvoří biosférickou rezervaci UNESCO. Kraj pokrytý převážně borovicovým lesem nabízí téměř nenarušenou přírodu (žijí zde dokonce vlci) spolu s více než 900 jezery, z nichž asi čtyřicet má plochu větší než 1 km2. Unikátní reliéf krajiny vytvořil odtávající skandinávský ledovec, po němž tu zůstala řada jezírek podlouhlého tvaru – to nejdelší měří 16 km. Pro nás vnitrozemce je také zážitkem řada písečných dun při pobřeží Baltu.
V logu Národního parku Bory Tucholskie (Tucholské bory), který představuje nejcennější jádro celé oblasti o velikosti asi 46 km2, je borovice, na jejíž větvi stojí tetřev hlušec. Jde spíše o vyjádření naděje než zachycení reality – poslední tetřev zde byl totiž zaznamenán v roce 1975. Ochranáři však věří, že se vzácný pták do svých dávných hnízdišť brzy vrátí, a zatím pracují na jeho vysazení.
Jak na souši, tak v jezerech s dokonale čistou vodou, jež pokrývají desetinu rozlohy parku, najdete pozoruhodně velké množství nejrůznějších rostlin. Hladinu vodních ploch zdobí půvabné lekníny a také rostliny, které u nás nevídáme – třeba bíle kvetoucí lobelky v mělkých vodách u břehů. Na souši pak zaujmou hned dva druhy vzácných konikleců, 483 (!) druhů hub, 166 druhů mechorostů a rovněž zajímavosti jako „falešné lanýže“, které rostou pod zemí, pro lidi jsou nepoživatelné, ale divočáci je milují.
O celý den neutichající koncert se v lesích národního parku starají ptáci. Celkem bylo v národním parku zaznamenáno již přes 160 ptačích druhů. Z těch, které tu hnízdí, stojí za připomenutí třeba hohol severní, labuť zpěvná, orel mořský, moták pochop, ostříž lesní, bekasina otavní či sýc rousný, z tažných ořešník kropenatý, husa velká nebo hvízdák eurasijský. Do obou skupin patří jeřáb popelavý. Na území národního parku hnízdí, ale daleko více jedinců je tu k vidění v době podzimního tahu. V té době se shromažďují zejména u největšího jezera Ostrowite, kde jich bývá i přes dva tisíce, takže jde o jedno z největších shromaždišť těchto jeřábů v Polsku. Skvělé podmínky k životu ale mají v národním parku nejen další skupiny obratlovců (44 druhů savců včetně třeba devíti druhů letounů, 5 druhů plazů, 12 druhů obojživelníků a téměř třicet druhů ryb), ale také nejrůznější bezobratlí, jen vážek bylo na území parku zaznamenáno již 54 druhů, včel dokonce přes 140 druhů. K důkladnému poznání národního parku napomohou čtyři značené nenáročné turistické stezky o celkové délce 45 km. Ze zajímavých lokalit mimo národní park připomeňme alespoň přírodní rezervaci Bagno Grzybna. Toto rašeliniště poblíž města Tuchola nabízí kromě pozoruhodné vegetace rovněž možnost spatřit jeřáby popelavé a řadu dalších ptačích druhů.
V kajaku krajinou
Půda v Tucholských borech není příliš vhodná pro pěstování obilnin, zato některé jiné traviny tu rostou výborně. Proto také přišli v polovině 19. stol. pruští vojáci s myšlenkou, že by zde mohli pěstovat píci pro své koně. S typicky pruskou důsledností a fortelností proto na řece Brdě vybudovali závlahový systém, který v podstatě funguje dodnes.
Brda byla rozšířena, doplněna Velkým kanálem, doplněna řadou závlahových ramen a hlavně zde byly zbudovány tři akvadukty, jež si milovníci technických zajímavosti určitě nenechají ujít. Největší z nich pochází z roku 1848 a najdeme ho u obce Fojutowo. Postaven byl podle antických vzorů a už z dálky vypadá impozantně. V délce 75 m se klene nad roklí, jíž protéká řeka Czerska Struga. Je také součástí zdejší kajakové trasy, takže se při plavbě po něm můžete pokochat báječnými výhledy do krajiny. Voda v akvaduktu plyne pomalu a důstojně – téhle trasy se nemusejí bát ani kaja…
Úplné znění článku naleznete zde