Fata Morgana
Botanické zahrady nebývají v historicky významných městech tím největším magnetem pro turisty, to ale není případ Prahy. Botanická zahrada v Troji patří s více než 400 000 návštěvníků ročně do první desítky nejnavštěvovanějších cílů v našem hlavním městě. K vidění jsou tu tisíce druhů kvetoucích rostlin, ale i působivá japonská zahrada, historická vinice sv. Kláry, skalky, bambusový potok, mexická polopoušť s kaktusy a spousta zajímavých výstav i akcí. Ovšem skutečnou perlou je tropický skleník Fata Morgana, který letos slaví 20 let od svého otevření.
Myšlenka vybudovat velký tropický skleník vznikla v hlavě Jiřího R. Haagera. Poté, co v roce 1993 vyhrál konkurs na ředitele Botanické zahrady hl. m. Prahy, prohlásil, že botanická zahrada bez skleníku není tou pravou botanickou zahradou. Nezůstal jen u slov a spustil lavinu práce. Od vyhlášení soutěže na projekt skleníku v roce 1995 uplynuly jen čtyři roky, než se začalo kopat a stavět, po dalších čtyřech letech se kolaudovalo. Po kolaudaci následoval dvanáctiměsíční zkušební provoz, při němž se vyzkoušela technická zařízení a zahradníci se pořádně zapotili při sázení rostlin. Zajímavým dobrodružstvím bylo napuštění jezera a jeho oživení vodní zelení a rybami. Pouhý rok od kolaudace se skleník otevřel pro veřejnost.
Moderní skleník elegantního tvaru mírné vlnovky je zapuštěný do skalnatého břidlicového svahu jižní trojské stráně. Originální řešení skalního polokaňonu činí z Faty Morgany evropský unikát. Stavba, která z výšky připomíná stříbrnou housenku, je dlouhá 130 m a široká 17 m, výška vrcholu střechy nad terénem kolísá od 4,5 do 11 m. Při budování skleníku byl maximálně využit původní terén, dotvořeny byly jen plošiny a kapsy umožňující terasovitou výsadbu rostlin. Přirozené i umělé terásky jsou osázeny rostlinami tak, aby působily jako přírodní porosty. Expoziční plocha o rozloze 1800 m2 je rozdělena do tří klimaticky odlišných částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu. Geograficky členěné expozice jsou vytvořeny ve zkratkách napodobujících tropické biomy – některé zdařile, na jiných je třeba neustále pracovat.
První část představuje rostlinná společenstva sezónně suchých oblastí tropů a subtropů, kde si můžete prohlédnout rostliny přizpůsobené suchému klimatu. Cenné jsou vzácné keříky unkarín z Madagaskaru, sukulenty, cykasovité rostliny, orchideje a další zajímavosti.
Do druhé části skleníku vede podzemní štola, která se mění na průchod tropickým jezerem. Je to největší sladkovodní nádrž v České republice, kterou prosklený tunel dělí na dvě části – flóru a faunu Starého a Nového světa. Porosty vodních rostlin vytvářejí rybám spoustu přirozených úkrytů a návštěvníkům jedinečnou podívanou.
Z vodního světa vstoupíte do tropického lesa dutinou v rostlinném škrtiči – fíkovníku a rázem se ocitnete v trvale teplém a vlhkém klimatu nížinného deštného lesa. Expozice přibližují lesní vegetaci čtyř světadílů, kde nechybí vzácné i užitkové dřeviny, palmy, zajímavé liány, byliny i orchideje. Mnoho drobných rostlin, přivezených z expedic, se na skalnatém terénu chová jako v přírodě, rozsypává či vystřeluje semena do okolí, samovolně se stěhuje po skleníku a rozkvétá v každém koutu. Atmosféru dokresluje několikametrový vodopád.
Poslední, chlazená část návštěvníky zavede do prostředí vysokých tropických hor, kde teplota mezi dnem a nocí kolísá přibližně o 10 °C. Na skalnatém svahu rostou nezvyklé jehličnany, stálezelené listnaté keře, spousta kapradin i orchideje. Jedinečná je především expozice stolových hor Venezuely, kde si prohlédnete křehké nálevky masožravých heliamfor, růžice bromélií rodu Brocchinia a další vzácné rostliny „ztraceného světa“, které nikde jinde nerostou.
Zcela zvláštní kouzlo mívá skleník při návštěvě po setmění, kdy začnou „zpívat“ tisíce drobných žabiček bezblanek a při světle baterek se objeví úplně jiný svět. V této chvíli si nelze nevzpomenout na slova Jiřího Haagera: „Nemám rád hranaté skleněné domečky, ve kterých najdete stoly s kytkami v hrncích. Mám sen o přirozené intimní expozici s rostlinami, které v jiných zahradách nenajdete – a skalnatá tropická rokle je přece úžasně romantické místo pro snění.“
Další články z vydání o Praze zde