Dnes již není lehké si představit, že malé městečko Hoi An bylo kdysi nejdůležitějším přístavem na celém vietnamském pobřeží. Od 17. století se ústí řeky Thu Bon, která městem protéká, postupně zanášelo, Hoi An se stal nepřístupným pro lodi s hlubším ponorem a vzdálil se moři hned o několik kilometrů. Zůstal sice zapomenut, ale díky tomu i zachráněn ve své původní kráse.
Hoi An ve středním Vietnamu, necelých 30 km jižně od velkého přístavního města Danangu, patří k nejmalebnějším a v současné době také nejnavštěvovanějším místům v zemi. Baťůžkáři z celého světa objevili Hoi An o nějakých 10 let dříve, než ho UNESCO v roce 1999 zařadilo do seznamu Světového dědictví. Množství pozoruhodných památek v městečku a okolí i celkový přívětivý ráz uliček s obchody se suvenýry a starožitnostmi, s mnoha kavárnami, restauracemi a četnými hotýlky i barvitým tržištěm u řeky, kde rybáři prodávají své úlovky, přímo volal po tom, aby se tu turista na několik dní zastavil.
Název Hoi An je poměrně nedávného data. Pochází snad z 18. nebo 19. stol. Jeho význam a původ není jasný. Nepochybně je ovšem sinovietnamský v souladu s tehdejší pojmenovávací tradicí. Vzhledem k tomu, že se zde v té době usazovali obchodníci i uprchlíci z jihočínských provincií, není vyloučeno, že jméno je přepisem podobně znějícího názvu jednoho okresu v jihočínské provincii Fu-ťien, odkud jich valná část pocházela.
Na stránky mezinárodně zaznamenaných dějin se město dostalo v druhé polovině 16. a první polovině 17. stol., kdy sem zajížděli kupci z Holandska a dalších evropských zemí a setkávali se tu se svými partnery z Číny a Japonska. V té době bylo město evropským mořeplavcům známo jako Faifo, což se považuje za fonetický přepis sinovietnamského názvu Hai Pho, Obchodní ulice při moři.
Holanďané zde udržovali svou obchodní faktorii v letech 1636–1741. Portugalští jezuitští misionáři tu obraceli místní obyvatele na křesťanskou víru od roku 1615. V Hoi Anu působil několik let také francouzský jezuita z Avignonu Alexandre de Rhodes, který se zasloužil o zdokonalení zápisu vietnamštiny latinkou, jenž se stal základem dnešního vietnamského písma. Sestavil také první vietnamsko-latinsko-portugalský slovník.
Číňané sem v té době přicházeli nejen jako kupci, ale i jako uprchlíci před vládnoucí mandžuskou dynastií Čching, která v roce 1644 svrhla předchozí slavnou dynastii Ming. Knížectví Nguyenů jim udělilo azyl. Místům, kde se nacházela jejich tehdejší osada, se dodnes říká Minh Huong (Osada Mingů). Kromě Číňanů se ve Faifu v té době usazovali i obchodníci z Japonska. A právě soužití japonských a čínských obchodníků dodalo „starému městu Hoi Anu“, jak se turisticky přitažlivé centrum dnes oficiálně nazývá, jeho typický ráz a neodolatelný půvab. Rozkládá se podél tří dlouhých ulic, táhnoucích se při Hoianské řece, což je jedno z ramen velké řeky Thu Bon.
Nejznámější zdejší památkou je nevelký dřevěný krytý most přes menší říční rameno s vestavěnou svatyní, jíž se lidově říká Pagoda na můstku. Nápis ve velkých čínských znacích zde hlásá, že místo se nazývá „most Příchozích z daleka“. Podle tradice můstek postavili v roce 1593 Japonci, a proto se mu také přezdívá „Japonský“. Později, když japonská vláda izolovala svou zemi od vnějšího světa a zakázala Japoncům jakékoli cesty do zahraničí, převzali péči o můstek zdejší čínští usedlíci, kteří ho během následujících více než 200 let ještě několikrát rekonstruovali. Vstup na most střeží naivisticky pojaté plastiky, na jednom konci opice a na…