Polská šlechta po staletí ovlivňovala dějiny státu a na svou reprezentaci neváhala vynaložit nezměrné prostředky. Jedním z nejkrásnějších příkladů komplexní zámecké architektury zasazené do vhodně upraveného přírodního okolí je barokně klasicistní zámek Rogalin.
Na počátku jeho historie zde stálo menší rytířské sídlo z 13. stol., kde se roku 1592 narodil Krzysztof Arciszewski, admirál nizozemské flotily a později organizátor té polské, mimoto i generál dělostřelectva. Po vystřídání různých majitelů získal panství v roce 1768 velkopolský starosta Kazimierz Raczyński, vysoký úředník posledního polského krále Stanislava II. Augusta Poniatowského. Během osmi let vybudoval v Rogalinu barokní zámek, zárodek budoucího rodinného sídla. Do zámku se vcházelo z čestného dvora, na opačné straně se vycházelo do symetrické francouzské zahrady, která byla v 19. stol. rozšířena o krajinný park v anglickém stylu.
V osudu potomků zakladatele se zrcadlí dramatické polské dějiny. Aby zůstalo rodinné jméno zachováno, provdala se mladší ze dvou Kazimierzových dcer za svého bratrance Filipa, rovněž Raczyńského. Jejich syn Edward byl kapitánem Napoleonovy armády a poslancem za varšavské vévodství. Založil v Poznani velkou knihovnu, u zámku pak rozsáhlý park a také kostel s rodinným mauzoleem, v němž však odpočívá pouze jeho srdce – v roce 1845 spáchal sebevraždu a je pohřben jinde. Jeho syn Roger podporoval rozvoj vědy a historie, ale na sklonku svého života musel z politických důvodů opustit Polsko a zemřel v Paříži. Stačil však ještě vybudovat cennou zámeckou galerii.
Nejdéle ze všech (1864–1926) zámku „vládl“ Rogerův syn Edward Aleksander Raczyński, lingvista, cestovatel, sběratel a podporovatel umění. Spolu se svou druhou ženou Rózou Potockou se zasloužil o generální sanaci zámku, kam oba zvali umělce a literáty, mj. rodinného přítele Henryka Sienkiewicze, který tu pracoval na svém nejslavnějším románu Quo vadis.
Dramatické chvíle prožil Roger Adam Raczyński, politik a diplomat, syn Edwarda Aleksandera. V září 1939 přispěl k zachování kontinuity polské vlády v exilu a spolu se svým mladším bratrem Edwardem Bernardem stihl deponovat cenné obrazy a militarie do varšavského muzea těsně před tím, než byla do zámku umístěna škola pro Hitlerjugend. Zemřel na sklonku roku 1945 v Aténách. Edward Bernard už rodinné sídlo nikdy nepřevzal, byl dlouholetým členem exilové Rady tří a v letech 1979–1986 prezidentem Polské republiky v exilu. V roce 1990 založil v Poznani Nadaci Raczyńských, do níž vložil zámek a park v Rogalinu i Rogalinskou galerii v poznaňském Národním muzeu, které zůstalo i nadále správcem tohoto majetku. Když o tři roky později ve věku 101 let a 7 měsíců zemře, byl pochován v rodovém mauzoleu v Rogalinu.
Vstupenka do zámku zahrnuje celý areál – interiéry v centrální části a levém křídle zámku s mobiliářem od 18. stol. až do začátku 2. sv. války, galerii předků Atanazyho Raczyńského z jiné větve rodu sídlící na zámku Gaj Mały a londýnský kabinet – repliku pracovny Edwarda Bernarda v Londýně v pravém zámeckém křídle, galerii Edwarda Aleksandera z roku 1910 zahrnující téměř 300 obrazů, vozovnu s kočáry a saněmi, rokokovou zahradu a krajinný park. Díky audioprůvodci je člověk relativně nezávislý na výkladu jednoho člověka, i když ve skupině se chodí – vybavení je příliš cenné.
Věrně podle barokní tradice tvoří místnosti tzv. enfiládu, jsou průchozí v jedné ose, což umožňuje průhled skrze všechny dveře. Piano nobile zahrnuje reprezentační místnosti vrcholící tanečním sálem uprostřed a dále soukromé pokoje. Zařízení bylo za války uschováno na nejrůznějších místech a zčásti se do zámku vrátilo. Co se nenašlo nebo nedochovalo, bylo rekonstruováno podle starých fotografií, jež jsou rovněž k vidění.
V kabinetu zaujme psací stolek bonheur du jour („radost dne“), což dává představu, jak dobře se tu pracovalo – možná zrovna tady psal Sienkeiwicz svůj román. Mobiliář svědčí o vkusu, všeho je tak akorát a nic nepůsobí muzeálně. Nádherné tapety a závěsy interiér příjemně zútulňují, v ložnici poslední paní domu přecházejí tapety v okenní závěsy v identickém květinovém vzoru. V místnostech pro služebné jsou dokonce koupací vany a v pokoji správce nechybí jeho malovaný, velmi ušlechtilý portrét. Asi nejkrásnější místností je knihovna zvíci dvou pater s točitým zdobným schodištěm a mohutnými vyřezávanými barokními skříněmi. Co místnost, to zážitek. Sama doba tomu nejspíš chtěla, že se původní taneční sál časem změnil ve zbrojnici.
iérů určitě nevynechejte příjemnou procházku nejprve francouzskou zahradou a pak anglickým parkem směrem k mokřadům při řece Wartě. V západní části parku narazíte na letité, až zhruba 700 let staré duby letní. Nejslavnější trojice roste na jedné mýtince poblíž sebe a od druhé poloviny minulého století nese jména tří legendárních slovanských bratrů. Lech má kolem pasu 6,35 m, Czech 7,26 m a Rus 9,26m! Jsou to dost zdevastovaní staříci, podpíraní vzpěrami, ale žijí a stále na nich raší nové haluze.
Na samý závěr naší návštěvy se ještě zastavujeme u mauzolea kus za parkovištěm. Je sice otevřené jen pár hodin o víkendech, ale sama stavba na způsob řeckého templu působí impozantně. Uvnitř je kostel zasvěcený sv. Marcelovi a pod ním krypta s rakvemi, jak naznačuje omšelá vitrínka s fotografiemi. Nechť odpočívají v pokoji, vždyť se všichni zasloužili o stát.