Kdo by neznal pohádku Zvířátka a Petrovští v převyprávění Václava Říhy (vlastním jménem Václava Tilleho)? Jako pohádku Brémští muzikanti (Die Bremer Stadtmusikanten) ji už v roce 1819 zaznamenali bratři Grimmové… a pro německé děti jsou tak Brémy asi stejně populární jako pro naše ratolesti Jičín loupežníka Rumcajse.

Děti znají z pohádek Brémy už déle než 200 let, nicméně to podstatné, co řadí Brémy k nejvýznamnějším městům v Evropě, vychází z daleko starší tradice.

Jako celkem bezvýznamná osada mezi písečnými dunami na břehu řeky Vezera (Weser) živořily budoucí Brémy už na prahu našeho letopočtu. Teprve z 8. stol. pocházejí první zmínky o pokusech přivést místní obyvatele ke křesťanství a pod svrchovanost karolinské říše, což se podařilo v roce 787, kdy zde Karel Veliký zřídil biskupství. V roce 1186 obdařil císař Fridrich Barbarossa Brémy městským právem a povýšil je na úroveň „říšských měst“ odléhajících přímo císaři, bez závazků k různým nižším autoritám. Jejich ekonomický rozvoj posléze určilo připojení k hanze v roce 1260. Svou polohou při Severním moři tehdy Brémy představovaly jednu z výjimek ve spolku měst ležících převážně při Baltu a zaměřených především na obchod se Skandinávií a východním Pobaltím. Kromě Brém takto hleděl k západu jenom Hamburk a pak ovšem četné kontory jako v Bruggách či v Londýně – a možná i proto se městu dařilo. Brémy vzkvétaly a disponovaly též dostatkem prostředků nejen pro nutné (a stálé) zdokonalování přístavu a udržování vodních cest (Vezera, jako všechny řeky v nížinách, se neustále zanášela pískem), ale i pro relativní blahobyt obyvatel a reprezentativní vzhled města. A na tom si měšťané dávali zvlášť záležet, jak dokládají fotografie z doby před 2. sv. válkou.

Většinu památek zničených za války se alespoň zčásti podařilo obnovit, a navrátit tak městu jeho středověký ráz. Je tu rozlehlá pozdně gotická radnice z počátku 15. stol., stojící na místě starší románské budovy a na sklonku 16. stol. opatřená velkolepým pozdně renesančním hlavním průčelím, a před ní slavná socha Rolanda v plné zbroji, která už od roku 1404 střeží městská práva. Téměř 5,5 m vysoká socha, nejstarší svého druhu na světě, přestála v úkrytu bombardování města a od roku 2004 je spolu s radnicí zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Na průčelí radnice připomíná podobným způsobem městská práva a tradice galerie soch v nadživotní velikosti. Některé jsou ještě gotické a dokonce pocházejí z rukou příslušníků rozvětvené parléřovské rodiny, působících jako sochaři a stavitelé i v mnoha jiných německých městech. Jsou zde nejen antičtí myslitelé a biblické postavy, ale i kurfiřti včetně Karla IV. a jako připomenutí v úvodu zmíněné pohádky a dětem pro radost nechybí ani novodobé bronzové sousoší Brémských muzikantů při sev…

Úplné znění článku naleznete zde