Proslulých sedm divů světa bylo od starověku až do nedávné doby jediným soupisem staveb hodných obdivu, který kdy člověk vytvořil. Soudě podle egyptských pyramid, také zařazených do elitní skupiny lidských výtvorů, nelze pochybovat o vkusu hodnotitele, ať jím byl kdokoliv. Současná doba sepisuje přehled unikátních míst pod úředním dohledem. Před 40 lety se na tom dohodla ve Stockholmu v Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.
Zapsáním památky do seznamu Světového dědictví potvrzuje světové společenství výjimečnou hodnotu a jedinečnost lokality. Vkládá ji do pomyslné pokladnice toho nejcennějšího, co svět má a musí chránit jako společné dědictví pro budoucí generace všech národů. V současné době se tímto výsadním postavením může pochlubit 725 kulturních, 183 přírodních a 28 kombinovaných památek ve 153 zemích. Na podzim 1990 k Úmluvě přistoupilo i tehdejší Československo. Do prestižního klubu vybraných lokalit přijalo UNESCO v roce 1992 – tedy přesně před dvaceti lety – také první české památky: Prahu, Český Krumlov a Telč. Dnes je Česká republika na seznamu zastoupena hned celým tuctem památek.
„Je to punc kvality, označením místa emblémem Světového dědictví někdo již potvrdil, že památku stojí za to vidět, a to hraje důležitou roli v cestovním ruchu. Japonské cestovní kanceláře třeba vozí své turisty výhradně po památkách UNESCO, už ani nehledají, zda na trase od jedné ke druhé nestojí něco dalšího za vidění. Seznam je rovněž velkou učebnicí dějin kultury,“ říká Michaela Severová, výkonná ředitelka sdružení České dědictví UNESCO. Seznam je totiž reprezentativní a zapsané památky částečně symbolicky zastupují určitý typ staveb či krajiny v širším regionu. Na druhé straně výběr podléhá i geopolitickým hlediskům, protože Výbor pro Světové dědictví usiluje o vyvážené zastoupení jednotlivých členských států úmluvy i světadílů. „Evropa to má těžké, Itálie, Španělsko, Francie a Německo mají po několika desítkách zápisů, je těžké prosadit další. Platí to i pro Česko, které s dvanácti památkami patří do dvacítky zemí s největším počtem vybraných míst.“
Zápisu na seznam Světového dědictví předcházejí roky příprav. První kolo se odehrává ještě na domácí půdě. Žádost o zápis putuje nejprve na ministerstvo kultury, které – pokud zjistí, že památka splňuje přísné podmínky UNESCO – zařadí ji na indikativní seznam, jakousi čekací listinu. „Po několika letech pak Česká republika žádost podá do centrály UNESCO v Paříži, dokumentace váží i několik desítek kilogramů. Následuje dlouhý proces, o zápisu rozhoduje Výbor Světového dědictví složený ze zástupců smluvních stran úmluvy. Vychází při tom z odborných stanovisek poradních organizací. Rozhoduje se v několika kolech, komisaři přijíždějí potají na obhlídky, když konečně přijedou ohlášeně, je už skoro vyhráno, to už se rozhoduje o samotném zápisu,“ líčí své zkušenosti Michaela Severová a dodává: „V současné době se na seznam snadněji prosazují společné mezinárodní nominace, technické památky a stavby moderní architektury. Z Česka má pravděpodobně největší šanci přeshraniční nominace Krušnohoří, to znamená dolů a okolní krajiny, společně s Německem. Také se hodně mluví o oblasti Velké Moravy, což je mezinárodní nominace spolu se Slovenskem. Líbilo by se nám rovněž, kdyby svou nominaci dopracovali třeboňští rybníkáři,“ vyzývá Michaela Severová.
Stav památek zapsaných na seznamu UNESCO pravidelně kontroluje. Pokud přestanou splňovat podmínky, UNESCO jim pohrozí zařazením na „seznam památek v ohrožení“, dalším krokem je vyškrtnutí, jak se to před pár lety stalo německým Drážďanům. „To je pak velká ostuda,“ dodává výkonná ředitelka sdružení České dědictví UNESCO.