Než se zahledíte do detailů jedinečných holašovických staveb ve stylu selského baroka, ohromí vás zdejší mimořádně rozlehlá náves obdélníkového půdorysu. Její plocha o velikosti dvou fotbalových hřišť předčí mnohá městská náměstí. Mezi listovím stromů září nádherná průčelí domů, jež vytvářejí její malebný ráz.

Obec v mírně zvlněné jihočeské krajině Českobudějovicka vznikla v době kolonizační vlny okrajových a méně úrodných částí Čech, která začala za vlády Přemysla Otakara II., kdy se ustálily hranice českého království. Morová epidemie v 16. stol. zdecimovala původní české obyvatelstvo. Vesnice prakticky vymřela, brzy se ale do prázdných stavení nastěhovali němečtí přistěhovalci od Vyššího Brodu. V 19. století zasáhly Holašovice hospodářské reformy, které znamenaly rozkvět venkova. Většinou to znamenalo zastavování návsí mnoha dalšími budovami, v Holašovicích naštěstí jen kovárnou a domkem kováře. Bohatnoucí sedláci ale toužili po okázalejším bydlení, a tak svá stavení přestavovali. Honosnosti jim dodávaly zvláště nádherné štíty, představující selské baroko, svébytný lidový sloh, inspirovaný barokními a klasicistními stavbami. Objevil se v době, kdy skutečné baroko bylo už historií. Nejstarší památky selského baroka pocházejí z 20. let 19. stol., vrchol spadá do 60. let. Barokní sloh je řemeslně velmi náročný, a tak si zaslouží obdiv dovednost zednických mistrů, kteří jeho prvky pouhým odpozorováním dokázali napodobit. Dochovaný štukový dekor na většině průčelí dodává holašovické návsi neopakovatelné kouzlo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Česko – památky UNESCO