Krušné hory byly významnou oblastí těžby nejrůznějších kovů již ve středověku. Dokud lidé o zdejších kovových pokladech nevěděli, říkali jim Silva (les), Fergunna (horstvo), Mirihwid (temný les), případně Vyšehory. Když v tomto pohoří jako první našli rudy Sasové, pojmenovali ho Erzgebirge, doslova Rudné hory, a tento překlad se začal používat i na české straně, případně v podobě Rudohoří. Posléze vznikl současný název Krušné hory, a to od dnes zapomenutého výrazu „krušec“ ve významu „rudný kámen“, resp. slovesa „krušit“ coby „drtit, mačkat“. Krušno ve smyslu „těžko“ tu lidem začalo být až později, v 18. stol., kdy se vyčerpala první ložiska a mnohé zdejší obce prošly svou první velkou krizí. Nejtíživější doba pak přišla za německé okupace a za socialismu, kdy u uranových dolů vznikaly pracovní tábory pro vězně, především politické, kteří byli nuceni těžit v nelidských podmínkách uranovou rudu pro Sovětský svaz.

Chronologicky se jako první z hlavních kovů na naší straně Krušných hor začalo těžit stříbro – již ve 12. stol. Od 14. stol. pak následoval cín a železo, v 16. stol. se přidal kobalt a v 19. stol. uran. Zásoby kobaltu došly už v 18. stol., v 19. se přestalo těžit železo, zatímco těžba rud dalších uvedených kovů pokračovala až do 20. stol., nejdéle v případě uranu.

Těžba rud započala nejprve na severní (dnes německé) straně Krušných hor, už v 10. a 11. stol., od 12. stol. začaly vznikat první šachty i na české straně, byť především činností saských horníků. Také některé české obce původně vznikly u německých šachet (např. Gottesgab – Boží Dar nebo Platten – Horní Blatná, přičleněné k českému území definitivně až roku 1547 po skončení šmalkaldské války).

Konkrétní představu o tom, jak vypadalo hornictví a hutnictví v 16. stol., máme díky dílům Georgia Agricoly, německého lékaře, lékárníka a vědce, přezdívaného často „otec mineralogie“. Tento zakladatel moderní geologie a nauky o hornictví žil mj. několik let v Jáchymově, kde působil jako městský lékař a lékárník, ale také se stýkal se zkušenými horníky a hutníky, především s hutním kontrolorem Vavřincem Bermannem. Z těchto zkušeností čerpal ve svém prvním mineralogicko-hornickém díle vydaném v roce 1530, kde se také poprvé objevuje tištěná zmínka o Jáchymově. Latinský spis nazvaný Bermannus sive de re metallica dialogus (Bermannus neboli dialog o hornictví) je fiktivním rozhovorem Bermanna se dvěma učenými lékaři. Své nejvýznamnější montanistické dílo, spis De re metallica libri XII (česky vyšlo jako „Jiřího Agricoly dvaná…